
Chtěl bych se narodit v jiném městě
a v jiné době...
Chtěl bych být optimistou, ale sakra
vždyť víš, že to nejde...
Chtěl bych vidět svět z vrcholu
Everestu...
Chtěl bych zažít Denver, Frisko,
L.A., Velkej kaňon, Big Sur, Mexiko...
Chtěl bych bubnovat v Africe s domorodci,
koupat se v Ganze,
modlit se v Tibetu,
souložit v iglů
uprostřed sněhové pláně,
povečeřet s bandou kanibalů...
Chtěl bych nežít v tom propletenci
zmatených lidských duší, slz, intrik,
válek, drog, chlastu, sexu kvůli sexu...
Chtěl bych cestovat v prostoru a v čase,
no a co, že to nejde...
Chtěl bych, aby dívka které jsem zachránil
život, když si ho chtěla vzít,
mě odpustila, že jsem jí zachránil život,
když si ho chtěla vzít...
Chtěl bych naplivat do obličejů všem těm
Leninům,
Stalinům,
Hitlerům
a tak dál a tak dál...
Chtěl bych být alespoň nějakej čas
sám...
Chtěl bych být alespoň nějakej čas
sám sebou...
Chtěl bych být alespoň nějakej čas
úplně neexistující...
Chtěl bych alespoň malou chvilku
skutečně existovat...
Chtěl bych spát s Naomi,
chlastat s Kerouackem,
pít kávu s Che Gevarou,
kouřit čaras s Dalajlámou
a nakopat prdel papeži...
Chtěl bych usednout pod strom Bódhi
a poznat sám sebe...
Chtěl bych usednout pod strom Bódhi
a poznat TEBE...
Chtěl bych pochopit svět, ten kterej
nemůžu v celku vlastně ani vidět...
Chtěl bych pochopit společnost,
tu zatracenou masu, kterou
nemůžu v celku vlastně ani potkat...
Chtěl bych jí potkat...
Chtěl bych se milovat se dvěma třema
asiatkama...
Chtěl bych vojet nějakou ženskou
z jinej planety...
Chtěl bych, aby ženy vedly transkontinentální
hovory o mém ocasu...
Chtěl bych pokecat se všema těma
sebevrahama kterejm se to povedlo...
Chtěl bych skutečně plakat, když pláču
a skutečně se smát, když se směju...
Chtěl bych být skutečně skutečnej,
však víš, co tím myslím...
Chtěl bych žít a umřít, já vím, já vím,
že TO NEJDE...
/ale v čem to je???/
Chtěl bych skočit z fakt vysokýho mostu,
ale užít si to,
fakt si to užít,
tu věčnost toho pádu,
to naplnění života
a SMRTI...
Chtěl bych, aby na můj hrob napsali,
že jsem skutečně žil
a skutečně zemřel...
Chtěl bych se rozpliznout po okolí...
a v jiné době...
Chtěl bych být optimistou, ale sakra
vždyť víš, že to nejde...
Chtěl bych vidět svět z vrcholu
Everestu...
Chtěl bych zažít Denver, Frisko,
L.A., Velkej kaňon, Big Sur, Mexiko...
Chtěl bych bubnovat v Africe s domorodci,
koupat se v Ganze,
modlit se v Tibetu,
souložit v iglů
uprostřed sněhové pláně,
povečeřet s bandou kanibalů...
Chtěl bych nežít v tom propletenci
zmatených lidských duší, slz, intrik,
válek, drog, chlastu, sexu kvůli sexu...
Chtěl bych cestovat v prostoru a v čase,
no a co, že to nejde...
Chtěl bych, aby dívka které jsem zachránil
život, když si ho chtěla vzít,
mě odpustila, že jsem jí zachránil život,
když si ho chtěla vzít...
Chtěl bych naplivat do obličejů všem těm
Leninům,
Stalinům,
Hitlerům
a tak dál a tak dál...
Chtěl bych být alespoň nějakej čas
sám...
Chtěl bych být alespoň nějakej čas
sám sebou...
Chtěl bych být alespoň nějakej čas
úplně neexistující...
Chtěl bych alespoň malou chvilku
skutečně existovat...
Chtěl bych spát s Naomi,
chlastat s Kerouackem,
pít kávu s Che Gevarou,
kouřit čaras s Dalajlámou
a nakopat prdel papeži...
Chtěl bych usednout pod strom Bódhi
a poznat sám sebe...
Chtěl bych usednout pod strom Bódhi
a poznat TEBE...
Chtěl bych pochopit svět, ten kterej
nemůžu v celku vlastně ani vidět...
Chtěl bych pochopit společnost,
tu zatracenou masu, kterou
nemůžu v celku vlastně ani potkat...
Chtěl bych jí potkat...
Chtěl bych se milovat se dvěma třema
asiatkama...
Chtěl bych vojet nějakou ženskou
z jinej planety...
Chtěl bych, aby ženy vedly transkontinentální
hovory o mém ocasu...
Chtěl bych pokecat se všema těma
sebevrahama kterejm se to povedlo...
Chtěl bych skutečně plakat, když pláču
a skutečně se smát, když se směju...
Chtěl bych být skutečně skutečnej,
však víš, co tím myslím...
Chtěl bych žít a umřít, já vím, já vím,
že TO NEJDE...
/ale v čem to je???/
Chtěl bych skočit z fakt vysokýho mostu,
ale užít si to,
fakt si to užít,
tu věčnost toho pádu,
to naplnění života
a SMRTI...
Chtěl bych, aby na můj hrob napsali,
že jsem skutečně žil
a skutečně zemřel...
Chtěl bych se rozpliznout po okolí...
Jaroslav D. Ptáček 1996