close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Purdah

17. března 2007 v 19:58 | Josef Musil |  TÁBORSKÁ POEZIE

Dívka, jež se vekřtila ve jméno Tailanka
jak jemný písek do kůže dětské hrudi,
zná domácí metafysiku v bytě kruhů a hvězd,
v bytě, v jehož předsíni je střelnice,
v bytě, jenž dokáže uvěznit a
spočítat zbylé dny života
na prstech jedné ruky.
Zamkne se, nechá klíč v zámku,
dokud neodemkne, není.
Jde nahá, jen ve střevících,
oděna krajinou bez lidí,
plna barevné pohlavnosti,
filosofie čistého buď - anebo;
pak potká zmiji africkou,
pomazlí se s ní na cestě,
od žádného druhu není pár,
i zmije chce lásku,
po stehně smí stoupat,
pojď do mé tmy, zve dívka,
v zátoce ženství zmije se uhnízdí
jak kožený ostroh, jenž se tiskne k něžným pudům,
až se jí lístečky suché kůže vzpřímí;
v tom skutku je oblost želvího krunýře,
přirážení poníka, klisnin jazyk,
polibek kapří, fretčí mrštnost,
vážka u bradavky tygřice,
teplo v kraví srsti, tantra divizny,
protřelý půvab rákosu,
vášeň vlhkého jílu,
zralá vůně ústřice,
a pak se umyje,
oblékne se, odemkne,
tam je ten právní stát,
útrpek…
10. 6. 2003
Josef Musil
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.