close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

O králíčkovi Filípkovi

19. dubna 2007 v 20:04 | V. K. |  PRO DĚTI
O králíčkovi Filípkovi

Kdesi v Jižních Čechách, v jedné chaloupce uprostřed maličké vesničky, která je tak maličká a tak zapadlá, že z ní vedou už jen prašné cesty žila byla babička s dědečkem. I jejich chaloupka byla maličká, právě tak pro dva. Bydleli ve světničce, která měla dvě okna a
velká kamna s pecí. Když bylo ošklivé počasí, lehával dědoušek na kamnech na ovčí kůži a nahříval si záda. Babička zatím pekla v troubě tvarohové buchty, které voněly široko daleko. Mezi okny byly pověšeny hodiny, které pomalu a líně odtikávaly čas. Hodiny to nebyly lecjaké! Byly to totiž kukačky. To jsou hodiny, kde v každou půl a celou hodinu z okénka nad ciferníkem vykoukne kukačka, která zakuká tolikrát, kolik je právě hodin.
Babička s dědečkem měli malé hospodářství. Bílou kočičku Micku, psa Alíka a jednu kozu Lízu.
Na dvorku se jim proháněly čtyři slepičky a v králíkárně dupala králíčí rodinka.
Rodina králíkových bydlela v pěkném modrém kotci. Rodinku tvořila paní králíková - ta měla hezký strakatý kožíšek, pan králík - ten měl pořádný černý kožich a malá králíčata : Anička a Maruška a Honzík s Filípkem.
Když bylo hezké počasí, pouštěla babička každé ráno celou králičí rodinku na celý den na pastvu: Vypustila je na zahradě pod velikou lípu a tam se králíci proháněli a spásali trávu až do západu slunce.
Ale i králíčata, stejně jako vy, děti, občas zlobí a neposlouchají svoje rodiče. A tak se stalo jednoho dne, že babička zase vypustila rodinu králíkových ven. Malý Filípek si ale usmyslel, že ho už nebaví být pořád pod jedním stromem a že se chce podívat někam dál, třeba za ten velký kopec, co je za plotem zahrady. A protože dobře věděl, že ho maminka s tatínkem nepustí, rozhodl se, že to udělá potají a podhrabe plot.
A tak, když se nikdo nedíval, šupky hupky a už byl u plotu. Podhrabat takový plot nebylo nic těžkého a za chvilinku už byl Filípek na druhé straně. Tady byla vysoká, neposekaná tráva a spousta hlemýžďů. Ty už Filípek znal, viděl je párkrát na dřevěném plotě. Najednou zaslechl takový divný zvuk. Nevěděl přesně od čeho pochází, ale dovtípil se, že to bude nějaké zvíře. A tak se zvědavě vydal tím směrem. Hopkal a hopkal a záhadný zvuk slyšel čím dál víc. Najednou tráva končila a byla tady jenom cesta plná kamenů. Ale na druhé straně cesty uviděl něco, co ještě neviděl!
Otevřel se mu pohled do dvora: byla tady spousta strojů: traktory, obracečky sena s obrovskýma vidlema na konci, valníky prázné i naložené a těch zvířat! Slepice rozzlobeně kvákaly, mezi nimi se proháněly husy, v ohradě kvičela růžová prasata a konečně uviděl to, co vydávalo ten divný zvuk: uviděl krávy! Stály si tam pěkně vedle sebe a bučely a odháněly komáry ocasama. Filípek jen skoprněle koukal až skoro zapomněl, kde je.
Mezitím si maminka králice všimla, že jí jeden králíček chybí a tak řekla ostatním, ať jí pomůžou Filípka hledat. A tak se všichni vydali po zahradě a volali v králičí řeči na Filípka. Ale kdež byl Filípek! Ten si mezitím uvědomil, že sluníčko se už sklání k obzoru a že bude brzy večer.
Králíček se otočil a vydal se na cestu zpátky. Najednou si ale nebyl jistý, jestli jde správnou cestou. Zastavil se a přemýšlel. Aha, už ví, půjde více vlevo, ano, tak to určitě bylo, více doleva. Ale zase tak docela jistý si nebyl, podrbal se tlapkou za bílým ouškem a najednou vůbec nevěděl kudy kam! Pozdě si Filípek uvědomil, že se ztratil a to vlastní vinou. A tak si sedl na zadní pacičky a začal usedavě plakat. A plakal a plakal, až měl celý mokrý kožíšek. Naštěstí plakal tak hlasitě, že ho uslyšela jeho maminka, která ho nedaleko hledala. Uslyšela ho a přihopkala až k němu. To bylo radosti ze šťastného shledání! Maminka králice nejdříve Filípka objímala a hladila mu packama ouška, ale pak mu taky protřepla kožíšek - to aby Filípek věděl, že nikdy nesmí bez dovolení nikam sám a že maminka s tatínkem se o něho moc báli. Ostatní králíčata ho vzali maezi sebe a všichni odhopkali až pod velikou lípu. Byl právě čas, sluníčko zapadalo a babička s dědečkem se chystali zahnat rodinku králíkových do jejich modrého domečku.
Doma maminka králíková malým králíčkům vykartáčovala kožíšky, vyčistila zoubky a uložila do maličkých pelíšků. Na dobrou noc jim pověděla kratinkou pohádku - to aby se jim lépe usínalo. Než ji však v králičí řeči dopovídala, všechna její děťátka už spala. Ještě jednoho po druhém políbila na malý čumáček a potichu odhopkala. To byl ale perný den!
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.