close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

ROMAN CIMBULKA, kazatel

4. dubna 2007 v 14:34 |  ÚVOD, KONTAKT, FAQ, RSS
Napsali o nás v Táborském deníku:
Rubrika Lidé kolem nás, Roman Cimbulka

"Můj otec vás zastřelí, jestli mě oddáte. Myslí to vážně." Kazatel Roman Cimbulka má poprvé oddávat, a najednou tohle.
Snad si v té chvíli vzpomněl na svou "modlitební" ulici. "Na vojně jsem sloužil u posádkové hudby v Táboře, a pokaždé, když jsem měl vycházku a šel jsem ulicí od kasáren, modlil jsem se. Jednoho dne jsem při tom vnitřně uslyšel, že mě Bůh volá, abych se stal kazatelem. Byl to pro mě hrozný šok, protože jsem si nikdy předtím nepředstavoval, že bych mohl někdy něco tak zodpovědného dělat. V první chvíli jsem si pomyslel, že té služby ani nejsem hoden, navíc jsem neměl žádné předpoklady k tomu, abych duchovně vedl lidi. Vždycky jsem byl spíše uzavřený, nesmělý flegmatik. Ale ono se to boží volání začalo naplňovat. Dnes už vím, že když Pán Bůh někoho k něčemu volá, začne ho podle toho i proměňovat a dá mu sílu i možnosti. Zkusil jsem se aktivněji podílet na práci ve sboru Církve bratrské, nejprve jsem vedl skupinky mládeže a zjistil jsem, že to svedu. Současně jsem, ještě během vojny, začal studovat pětiletý Evangelikální teologický seminář."
Studovat na vojně? Copak záklaďáci dostávali v roce 1992 tolik opušťáků, aby mohli jezdit do školy? "Dalo se to dobře zvládnout, protože učitelé jezdili za svými studenty. Moc dobrý přístup. Když jsem studium dokončil, svěřil jsem se našemu vedení, že cítím volání Pána Boha do služby kazatele. Umožnili mi to; nejprve jsem se stal vikářem v naší církvi a později kazatelem. V té době jsem byl rok ženatý, manželka i já jsme byli Táboráci a církev mě povolala do služby do Písku. Manželka sice už měla v Táboře práci, ale byla rozhodnuta mě následovat. Ve chvíli, kdy jsem se měl věnovat svému poslání, projevila se u mě vážná nemoc, která mě na rok upoutala na lůžko a lékaři bojovali o můj život. Církev na mě počkala, až se uzdravím. Pochopil jsem, že i to byl boží plán. Během nemoci jsem pochopil podstatu mnoha věcí, ke kterým bych jako zdravý člověk obtížně hledal správnou cestu. Myslím, že hlavní přínos je v tom, že lépe rozumím lidem, kteří prožívají životní těžkosti."
Bůh vstoupil do Romanova života v roce 1991. Skončila tím sice rocková skupina Kovošrot, ale právě ona paradoxně přispěla k tomu, že dnes mají bratrští věřící v Písku svého kazatele. A přitom doma k víře nebyl vychováván a někteří pracovníci Brisku si snad ještě vzpomenou na vlasatého mladíka v otrhaných riflích, který si stále podupával nohou. Snad si také vzpomenou, že nad jeho vzezřením někdy ohrnovali nos. Pracoval jako strojní zámečník, ale chvílemi o tom možná ani nevěděl, protože měl v hlavě jen bicí a toužil hrát profesionálně.
"Letos jsem si vzpomněl, že je to dvacet let, kdy Kovošrot vznikl," vzpomíná Roman, jenž ale bubenické paličky neodložil a dnes hraje v křesťanské rockové skupině Prorock. "Zkoušeli jsme na Žižkově baště u Holečkových sadů. Jednoho dne se před zkušebnou dal spoluhráč Tomáš Štědrý do řeči s jedním pánem, také muzikantem, který ho pozval na Večer podané ruky Sboru Církve bratrské v Táboře. Šel jsem se také podívat, čistě kvůli jejich hudbě. Hráli folk, který mě vůbec hudebně nezaujal, ale překvapilo mě, jak nás pěkně mezi sebe přijali, přestože jsme přišli v plné rockové zbroji - otrhaní, s nášivkami. Otevřeně se s námi bavili o životě a našem světě a já stále hlouběji přemýšlel nad tím, co mi říkali. Porozuměl jsem a můj život se začal pomalu proměňovat."
A ta ohrožená svatba, opravdu se tam střílelo? "Před obřadem jsem se hodně modlil, aby se všichni sešli ve vzájemné lásce. Pak už jsem myslel jen na své poslání a když byli novomanželé oddáni, uvědomil jsem si, že mě nikdo nezastřelil," říká Roman.
Proto až někdy uvidíte v autobuse otrhaného rockera, nelamte nad ním hůl. Třeba je to budoucí duchovní!

Josef Musil

Táborský deník, vyšlo 8. ledna 2007
Převzato s povolením šéfredaktorky Táborského Deníku Aleny Šatrové
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.