Napsali o nás v týdeníku Táborsko:
Jaroslav Demeter Ptáček: Nejsem satanista
(Prostřednictvím mezináboženského dialogu usiluji o úplnou rovnost všech náboženství)Cílem vaší duchovní činnosti, pane Ptáčku, je mezináboženský dialog. Někteří lidé o vás říkají, že jste satanista. Dokonce jsem z toho nabyl dojmu, že jste jakýsi šéf táborských satanistů. Je to tak?
Chápu, že mě dost lidí může považovat za satanistu. Snad kvůli stylu mého oblékaní anebo šíři mých zájmů. Lidé totiž pod pojem satanismus házejí všechno možné i nemožné. V této společnosti je totiž tolerováno křesťanství a ateismus, zatímco všechny další duchovní směry, které se jim vymykají, jsou do značné míry podezřelé a dostávají nálepku satanismu čili zla. Za satanistu u nás může být považován i naprosto běžný ezoterik, a je to vlivem především křesťanů. Dovoluji si však podotknout, že právě někteří významní křesťané byli nejčistšími satanisty."
Například?
Biskup z Coventry, papež Honorius III, páterové Tournet, Cotton či Gérard. Mnoho středověkých křesťanských kněží praktikovalo satanské rituály. Když pro své duchovní potřeby potřebovali nějakou službu od sil zla, vyvolávali právě Satana.
Položme si tedy otázku, co je vlastně satanismus?
Současné satanisty rozděluji do tří skupin. Za prvé jsou to bejby-satanisté čili kriplíci, kteří poslouchají blackmetal, chodí neogoticky oblékaní, podřezávají kočky a provádějí přihlouplé rituály, nejspíš odkoukané z amerických filmů. Další skupinou jsou satanisté vycházející z učení Antona LaVeye, který v USA založil v roce 1969 Církev Satanovu. Svoje aktivity nazval církví jen proto, aby naštval všechny křesťany. Spojil mnoho dřívějších satanských myšlenek a sepsal Satanskou bibli, ve které je ale spousta chyb; při evokaci Satana například pronášejí některá jména, o nichž se domnívají, že jsou jeho jmény v různých mytologiích, ale není to tak. Třetí skupinu satanistů tvoří lidé vyznávající učení Michaela Aquina, odpadlíka LaVeyovy Církve, který založil Setův chrám. Tihle lidé sebe nenazývají satanisty, nýbrž setiánci. Jejich filozofie je vlastně intelektuální satanismus, který je postaven na psychologii a parapsychologii."
Nejviditelnější je patrně první skupina, bejby-satanisté. Máte s nimi nějaké osobní zkušenosti?
Ano. Občas žádají o vstup do našeho duchovního řádu. Na jejich úchylné maily ale většinou ani neodpovídám, protože by to byla ztráta času. O satanské filozofii nemají ponětí; maximálně vědí, že existoval LaVey, ale nikdy od něj nic nečetli. Satanismus považují jen za součást nonkonformní módy nebo zastřešení vlastních úchylek.
Vy osobně patříte k laveyovcům nebo setiáncům?
"Já se nepovažuji za satanistu. jen o satanismu publikuji články a zajímám se o něj. Pokud bych sám sebe musel nějak charakterizovat, nazval bych se hermetikem. Hermetismus v sobě zahrnuje astrologii, alchymii a magii. Obzvláště se zajímám o magii, jejíž skutečnou podobou je psychologie a parapsychologie, tedy opravdové vědy, a ne šarlatánství, jaké například předvádí iluzionista David Cuperfield. Nejvíce se zajímám o egyptský a slovanský hermetismus a zenový buddhismus. Především slovanský hermetismus je hodně zajímavý, protože jeho mýtické základy k nám promlouvají prostřednictvím našich pohádek a bájí v podobě vodníků, vil, čertů a dalších bytostí. Slované neměli tak ostře vyhraněné zástupce dobra a zla. Například slovanský čert je odvozen od boha Velese, který byl sice bohem temnot, ale zároveň i lesů a cest. Vyvodil jsem z toho poučení, že kategorie dobra a zla ve své podstatě neexistují.
Jaké duchovní pozadí má řád, který zastupujete?
Náš neformální řád vychází právě z hermetismu a jmenuje se E Tenebris Lux, což znamená Z temnoty světlo. Zlí jazykové tvrdí, že jsme čistě internetová skupina a komunikujeme jen touto cestou, ale není to pravda. Osobně znám všechny lidi, kteří se našich aktivit výrazněji zúčastňují.
Jakou pozici v E Tenebris Lux zastáváte?
Máme dvě pobočky, pražskou a táborskou, a já vedu táborskou.
Za jakých okolností jste se k řádu připojil?
Hledal jsem nějaký řád, kterému by mi umožnil zdokonalit se hermetických vědách. Narážel jsem ale jenom na samé projekty, jejich podstatou byl pouze výdělek - zájemcům posílali pouze placenou literaturu, jejíž obsah nebyl v ničem objevný a nebylo možné získat vazby na další podnětné osoby. Pak jsem se seznámil s člověkem, který měl podobné uvažování jako já a ten založil tento řád. takže dnes se v rámci řádu potkávají otevření lidé všech duchovních orientací a vyměňují si informace o svých učeních. Na podzim 2005 jsme svolali setkání na kopci Větrák u Radvánova a někteří lidé skutečně přišli. Dohodli jsme se, že řád budu v Táboře zastupovat já. V současnosti máme jen osm aktivních členů, ale sympatizantů několik desítek. Problém je totiž v tom, že mnozí lidé se bojí být veřejně spojováni s čímkoliv, co vybočuje z křesťanství a ateismu. Jsou mezi námi i tací, kteří se oprávněně obávají, že by na ně příslušnost k duchovnímu řádu, byť neformálnímu, mohla vrhnout špatné světlo v jejich zaměstnání.
Co je cílem činnosti řádu?
"Celkové duchovní poznání. Máme mezi sebou lidi orientující se na nejrůznější duchovní směry, i když převažuje zájem o hermetismus. Důležitá je ochota podělit se s ostatními o své poznatky. Tím vzniká mezináboženský dialog, k němuž zveme představitele i řadové věřící všech církví. Rád bych rozvinul něco podobného jako někdejší časopis Sdílení, který byl společným projektem hnutí Haré Kršna a některých katolíků. Nejen že své názory společně prezentovali v časopise, ale také se osobně setkávali u kulatých stolů, kam zvali i zástupce dalších náboženství. Takovou aktivitu bych rád rozvinul v Táboře. Lidé ve své podstatě nejsou zlí, jen se bojí toho, co neznají. Proto věřím, že právě dialog přináší nejlepší možnost poznání a vypěstování tolerance. Jelikož jsem administrátorem některých projektů, tak se snažím o tuto diskuzi i na dalších českých i zahraničních webech s duchovní tematikou."
Jaké náboženské prostředí v Česku by podle vašich představ bylo ideální?
"Takové, jaké je prý běžné v indických vesnicích. Na jednom oltáři tam mají sedícího Buddhu, tančícího Šivu i ukřižovaného Ježíše a nemají s tím problém."
Která v Česku působící církev je podle vašich zkušeností nejméně přístupná mezináboženskému dialogu?
"Je zajímavé, že ze stran většiny církví je znát jistá opatrnost v plné akceptaci duchovních hnutí s odlišnými kořeny. Nejobtížněji se ale s myšlenkou skutečné rovnosti všech náboženství smiřují křesťané, i když i tam se situace začíná zlepšovat."
Josef Musil, Týdeník Táborsko číslo 29, 18. července 2007
Převzato s povolením šéfredaktorky Týdeníku Táborsko PhDr.Libuše Kolářové