close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Pocta České televize filmovým mistrům I. Bergmanovi a M. Antonionimu

9. srpna 2007 v 16:30 | Martin Krafl |  Televize
Pocta České televize filmovým mistrům I. Bergmanovi a M. Antonionimu
Jako poctu tvůrčímu mistrovství nedávno zesnulých velikánů světové kinematografie Ingmara Bergmana a Michelangela Antonioniho uvede Česká televize v rámci Filmového klubu na ČT2 Bergmanovy snímky Persona (1966) ve čtvrtek 16. srpna od 21.40 hod. a Šepoty a výkřiky (1972) ve čtvrtek 23. srpna od 21.50 hod. a Antonioniho film Zvětšenina (1966) ve středu 5. září na ČT2 od 21.25 hod.

16. srpna ČT2 21.40 Persona
Dvě tváře nebo jedna jediná bytost? V hlavních rolích: Bibi Anderssonová (Alma) a Liv Ullmannová (Elizabeth). Dále hrají: M. Krooková, G. Björnstrand a J. Lindström.
Bergman natočil snímek nedlouho poté, co prodělal vážnou chorobu, během níž se ocitl na hranici života a smrti. Jeho rozpolcený duševní stav se bezprostředně promítá do děje i stavby filmu. Vše začíná neobvyklým prologem, předsazeným před samotný filmový děj, pro nás jen jakýmsi neuchopitelným sledem zdánlivě nesouvisejících bizarních sekvencí, symbolizujících autorovo zraněné nitro a zpochybnění hodnot jeho dosavadního světa. Právě tak samotný film, jehož hrdinkami jsou dvě ženy, mladá zdravotní sestra Alma a herečka Elisabeth, obsahuje několik snových scén, které jen těžko zařadíme do reálného děje. Taková jsou například noční setkání Almy a Elisabeth, kdy si obě ženy fascinovaně prohlížejí své tváře, nápadné svou podobností. Právě díky této neexistující hranici mezi fantazií a realitou může divák vidět v tomto neobvyklém projektu jen jakýsi sen rozpolcené bytosti, která bojuje se svými dvěma tvářemi, aby se v závěru spojila v jedinou.
23. srpna ČT2 21.50 Šepoty a výkřiky
Meditativní obraz lidské samoty tváří v tvář smrti. Hrají: Kari Sylwanová, Harriet Anderssonová, Liv Ullmannová a další. (Ve švédském znění s titulky.)
Děj snímku se odehrává koncem 19. století. Dvě zámožné sestry (Ingrid Thulinová a L. Ullmannová) přijíždějí na rodinný statek, aby se svou smrtelně nemocnou sestrou (H. Anderssonová) strávili poslední dny jejího života. Zatímco obě ženy, poznamenány manželstvím a egoismem, nejsou vůči umírající schopny vyvinout citový vztah, nesobecká služebná (K. Sylwanová), která ji ošetřuje, pečuje o každou její potřebu a poskytuje jí čistou, bezmeznou lásku. Kruté a zároveň utěšující Šepoty a výkřiky odhalují složitou krajinu lidského utrpení, žalu a soucitu, kterou svým neobyčejným výkonem oživují Bergmanovi osvědčení herci. Film získal mnoho zahraničních poct, nejvyšší ocenění Švédského filmového ústavu za rok 1973, dále Oscara za kameru (S. Nykvist) a Cenu Nejvyšší technické komise na MFF v Cannes 1973.
5. září ČT2 21.25 Zvětšenina
Filmová esej o nemožnosti uchopit objektivní pravdu. Britský film. Hrají: D. Hemmings, W. Redgraveová, S. Milesová, J. Castle a další. (V anglickém znění s titulky.)
Mladý, pohledný, úspěšný a bohatý, ženami zbožňovaný, módní fotograf Thomas je ochotný pro získání nevšedních snímků přenocovat v noclehárně mezi nuzáky, aby ovšem vzápětí přesedl do svého rolls-roycu a odjel do svého ateliéru fotit atraktivní modelku. Je dravý, arogantní, sebevědomý - a přece vnitřně, skrytě zranitelný. Do londýnského Maryon parku jej zavedla vlastně náhoda. Ale správný fotograf neudělá krok bez svého aparátu a vzdálená dvojice milenců, skotačící na pozadí nádherné, majestátní zeleně, je příliš zajímavým objektem, než aby ji jen tak přehlédl. Jenomže náladové fotografie v sobě, jak má Thomas brzy zjistit, skrývají znepokojivé tajemství… Svůj první zahraniční snímek natočil Antonioni podle povídky argentinského spisovatele Julia Cortázara Babí léto. Se spoluscenáristou Toninem Guerrou přesadil její příběh z Paříže do Londýna. Opět nabídl divákovi mnohovrstevnaté metaforické dílo se záměrně neuzavřenými motivy, provokující k mnoha interpretacím. Zvětšenina je detektivním příběhem s hádankou, psychologickou studií, filmovou úvahou o hranicích výtvarných a narativních umění i filozofickou esejí o nemožnosti uchopit objektivní pravdu. Režisér jí vzdal i hold intuici, jedné ze svých stěžejních tvůrčích metod. Snímek získal mj. Velkou cenu Zlatá palma v Cannes 1967 a dvě nominace na Oscara (nejlepší režie, nejlepší scénář-adaptace).

Martin Krafl
Tiskový mluvčí ČT
Tiskové informace ČT
jsou převzaté s povolením autora
Martina Krafla
www.ceskatelevize.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.