
TABÁKOVÁ PRINCEZNA
ANEB TROJITÁ FUGA
-agd-
(EXPOSICE)
Srpnová Noci, buď ke mně ohleduplná;
slzou svatého Vavřince vypal si poštěváček
v opravdovém příběhu,
a ať už zmlkne ten ženatý pes!
- Stalo se, ulož se k spánku,
v noci bys milence nepotkal,
podej mi zbytek toužení, pokud máš,
praví Měsíc-Jasnovidec, pšt… hajaja…
****
Slátám cokoliv dle přání; honorář pošlete včas.
Váš Spisovatel,
a. s. - Já nemám o klubíčku zdání,
já si jen s šelmou pohrávám,
nevěda ani, kdy mě zraní
a jakých použije zbraní;
jen ty, mé neustálé lhaní,
ty jsi to jediné, co mám.
Jak opuštěn jsem při svém psaní!
Když dopíšu - jsem zase sám.
Ale dost unylého lkaní,
přece se nedám na pokání!
Já nemám o klubíčku zdání,
já si jen s šelmou pohrávám,
ba někdy posadím se na ni,
ba hlavu do tlamy jí dám,
čekaje bolest z pokousání.
Dnes opět nic? A co mě chrání?
Já nemám o klubíčku zdání,
já si jen s šelmou pohrávám…
****
Děkujem za celkem zdařilý rondel,
ale prosili bychom něco víc od podlahy;
rondel nikdo nekoupí.
- Jsem vrhač lusků
v nejzbytečnějším údělu,
v kanceláři v Oortovu mračnu,
ve vášni.
(PROVEDENÍ)
Zoufalá Noci, gravitaci zlom! Měsíc-ČistýPapír omdlel,
a co já? V chalupě za městem. Rodiče v Pánu,
bezsourozenec. Manželka není příbuzný. - Stejně není.
(Vyhloubení bratra
z mrtvé matky
rovněž se minulo činem. Sám.)
Nevím, kdo ve mne vězí;
jméno? - kožená vyřídilka jen…;
a co ten vnitřní svatebčan vražděný dojmem?,
to myšlení na rubu menstruační vložky?,
to šeptání v uchu plamene?,
ten obzor svinutý do nervu?… a další, další,
copak je to normální, ten radioaktivní žal? Už dost!
Jdu. Musím. Je pátek k vybití.
Jsem otrok pravé hemisféry;
dnes mne pudí k voyerství;
mám si říkat objevitel?
Tma se roztlemila jako špekáček na žhavé pánvi;
tamhle se dvojice vzájemně vaří,
blížím se tiše, foukám do klopy,
mé počínání je dojení býka,
zůstávám za rohem, úkosem civím,
jejich vzdechy tlačí sadismus v nadvarlatech,
jsem nadohmat k malé hře,
až doma! - co bzukot zipu?,
hyeně tekou sliny přes stoličky,
hyena smrdí snad jen k rohu,
hyena se odhodlává ke skoku
- vžůchch… Čau, smim se přidat?
Cože? Táhni!!!, mužský hlas; hyena: Promiňte, už ´du…,
hyena zpytuje svůj kon,
snad mě za světla nepoznaj´,
´dyžtak řeknu, že ´sem byl vožralej.
Kráva-Svědomí buddhisticky čumí.
Správně se počítá do dvou…
…jen jsem si myslel, že při dodržení všech pravidel hygieny -
no nic, už mlčím.
…
Sklípkanovo ráno, vlak.
Dnes ti je vnukána obzvláště šílená úchylnost:
budou tě přitahovat čerstvé dámské výkaly ve špinavých klosetech,
ale pozor, musíš nejprve spatřit dámu, jak kálí,
zařiď si to, jak umíš, a teď plav, máš na to tři zastávky.
Loučím se s lidmi v kupé: Jdu projít vlak, jestli nenastoupil kámoš…
Skatemie-woodoo;
umlátím tě kloakou!
Bacillus cpe se vagonem.
V umývárně jsou ucpány
vyvrtané dírky do kabiny záchodu,
ale zahlédnout lze…,
plním úkol.
Jste prasák, úchyl, deviant!
- Já ne. To Fritz Perls.
…
Termitovo zákoutí, aú! terývečer .
…A její sliny s přídechem tabáku a salámu
vysrkly ze mne evroPanství;
a její ruce, žhavě makavé… Maka se ´menuju, pravila.
Ó dívko na rožni,
v tobě se opékám…!
Maka: Sahám řasou
do údolí předipsačních paniců,
koho vytáhnu? (Hé, pan spisovatééél…!)
Miluju doutníčky vůně čokolády
a tys můj nikotin,
budu ti říkat Niko,
bledý Niko v pandí stydlivosti,
boj se;
moje geny
v nemytém výkřiku přirozeného štěstí
uhnětly pokoleními tajnou řeč;
vkládám ji
pod slova, jež učila tě máma;
už neunikneš, ani kdybys chtěl,
puma, drápy, pach!
Myšlení mušího samečka, souložícího s pavoučicí (Já):
Zářez v pažbě omočím louhem,
vdechnu stoku slov dle potřeby,
a pak cákání… příjemné…,
naplňování (ano!),
vybilování (ano!, ano!),
nekřič si do pěsti,
nikdo se nevrátí až do pondělka,
snídani do postele dneska z lásky ty!;
ano! - už běžím!
A pak podlijeme Veřejnost-VepřovouPečínku a
poťouchlí baseti, vycvičení rožnitoči,
pomaloučku zapírají tlapy o kliku, když
ohniště jen bzdí…
…Další průduch podvědomé pravdy (k Mace):
Duše tvá je sépiové doupě, přesto tě chci.
Hmatatelná skutečnost: Uzávěrka byla včera!
Stále od vás očekáváme těch sedmdesát pět dekagramů
hustě popsaných archů; každé písmeno musí
snadno propadnout sítem vzoru obecná sdělnost jedna,
ale pokud nebudete dostatečně původní,
dostane napříště zakázku někdo jiný.
- Právě jsem vám vše odeslal mailem,
omlouvám se za zdržení, marodí mi vymyšlené dítě.
- Vaši práci jsme obdrželi, ale poslal jste jen
sedmdesát tři dekagramy,
napravte to do dvou hodin,
jinak šmytec.
Mako, vezmi mé pařené srdce,
přimkni je k svému,
nechť krom pohlaví též duše
spojí se v náš vesmír, načež
ochromím tě mužskou tmou;
sladce tě ochromím…
…tanči jen pro mne
waltz podvolení,
tudíž jsem věrný,
šlechetný,
zlý a tvůj.
…Bleden, devatenáct set osmdesrát tři, pátá B:
Tomáš: Zase včera v televisi řikali,
že na nás Reagan míří atomovkou.
Já: Mně Reagan strašně sere; já bych tam
do toho Bílýho domu…
Soudružka učitelka: Už tě chvíli poslouchám -
politickej názor máš dobrej, ale
pořád tě něco sere; víš, ono se to dá říc´ i jinak.
Já: To je asi tim, že ´sem teď přečet´ Švejka.
(Dva tisíce dva) poslední otlačenej - otevřená láhev mléka v ledničce;
musím všecko dojídat, i když jsem proti;
mění mě to v sadu po mnoha kusech;
svět nemá smysl, ale (pořád ve vlaku, sklípkanovo ráno)
otevřít ty dveře od záchodu mám strach,
bude za nimi dvoumetrové ženské pohlaví,
já je rozevřu, vsoukám se do pochvy,
pysky za mnou se semknou,
udusím se vkleče ve tmě a kůži a
pochopím princip;
a znovu: dveře od záchodu, otroctví, Maka, zeskutečnění, tvorba,
dojíst zbytky po všech, ovládnutí, shrnutí, uchvácení okrajem!
Prodávám dům po rodičích a
mou mysl, kdo ví proč, příjemně obtěžkalo
slovo PLODNICE.
Magnolie-okno, kráčející debilové;
jak se narodili, jak snad i umřou…, zřu
a pak prchnu z domu.
…Já nemám o klubíčku zdání,
já si jen s šelmou pohrávám,
ba někdy posadím se na ni,
ba hlavu do tlamy jí dám…
…co jsme ti řekli o těch rondelech?!
Vztah s Makou: Ponořil jsem se pod hladinu a
v útesech jsem bosýma nohama šlapal po odrancích,
jako bych šlapal zelí;
pak soltýnům ostnoploutve jsem utrhal,
přivázal jsem si je k chodidlům a takto znovu a vytrvale
do odranců jsem šil, …je čas platit, řekli úhořovci.
Budu tě milovat, když budu spát -
v bukanýrské nabubřelosti -
už nejsem buldok,
mám prachy, vlastním tě!
Když v tom znenadání, jako tolikrát,
(muž, jenž se promítl do ženy
v nezdravé míře)
za spodinu celého lidstva
přikazuje zkurvená hemisféra:
Jsi-jsem bisexuálka
v černém latexu na nahém těle,
jen dírky olemované niklem pro oči,
jsem závislá na krutém ponižování bezbranné Maky,
čtyři vymakaní borci ji uspali a unesli,
Maka se vzbudila nahá v podzemní betonové hale,
ruce nohy svázané, zadek vyšpulený,
přikazuju: Znásilňujte ji!,
berou ji tvrdě jeden po druhém a dokolečka,
nemáš krámy? - my ti je uděláme!,
bití, elektrošoky, pálení, tabasco do ran,
smích násilníků, moje vzrušení, moje svoboda a
hemisféra jde k tuhé tmě…
Maka: V nejtěsnějším obalu sebeutrpení,
do nějž mne zapékáte vaší krutostí…,
uáááúú!!!, proč má bolest končí na úrovni ran?
Proč nejde dál - do vás, do betonu, do vzduchu…?
Odpovídám Mace: Debilní filosofie; nic jsi nepochopila,
zrovna jak ten Pasolini v "Saló".
Na chvilku jsem přerušila hru, abych
strhla se sebe latex. Koukej, Mako,
to jsou pravé podlitiny, popáleniny;
svlékněte se, chlapi, vidíš jejich šrámy?
Nekoukáme se na utrpení přes okno bez zvuku;
utrpení známe, tudíž nic pro revoltující intelektuály.
Dopřejem takový požitek i tobě - drž hubu!
A oběť zabíjíme jen, když mám svátek.
(Dál, spisovateli; potřebuješ prachy!)
…Svíčičkami na dortu krutosti jsou
jehly zabodnuté pod Mačiny nehty,
které napájíme elektřinou, až
nervy schnou jak listí v troubě…
Klubíčko se rozmotává.
Mačina sestřička, dvanáct let,
ústa zalepena leukoplastí. Tak, Mako,
tělo se zberchá; vyudíme duši!
Miluješ sestřičku? Budeš ji milovat mrtvou?
Ušetřte ji! Udělám cokoliv!
Pij naši moč, až se tvé ledviny zcvoknou,
sněz naše výkaly z plastového tácu;
nesmíš se pozvracet, jinak sestřičce
odpojíme kyslík, chachá!,
semtam smáčknout nosní dírky.
Opsáno! (ilegální producent), ale
nálada scény vše omlouvá.
(Snímat obličeje dívek ve velkém detailu…)
…Maka to po dvou hodinách dokázala.
Byla zpocená a navždy poškozena.
Při životě drželo ji vědomí, že zachránila sestřičku.
Přikázala jsem kobku pomalu zatopit.
Odešli jsme se vyspat, vodotěsná kamera pokračuje.
Paní, proč nás zabíjíte? Dnes má svátek Emil!
Odpovídám: Zřejmě se ´menuju Emil.
- Tohle není rondel,
jste spokojeni? Je to od podlahy?
Jasně; kámoš točí snuff a pod rukou ho prodává za těžký rance;
pro tebe pět procent. ´Eště tam připiš,
že všechno vyletí do povětří, jo?
Ale stejně… Násilí se ohrává.
Vymyslíš něco nového? Spisovateli!
Ano. Mučení zpomaleným tělesným časem, zachovávající
přirozené plynutí času duševního. Výzva zvrhlovědcům.
Natočte třicetidenní film "Průstřel hlavy", v jediném detailu.
- Warhol půjde do háje? Půjde.
Přiložte Mace pistoli k spánku a vystřelte.
Zpomalte tělesný čas, ať průstřel trvá třicet dní.
Průstřel se změní v dlouhodobý tlak, otlak, vtlak, průtlak a výtlak.
Maka vše v přirozeném čase vnímá, dlouhé dny trpíc, až
v poslední čtvrtině filmu zdechne docela.
(Dílo bylo nadšeně přijato revoltujícími intelektuály,
kteří vyzdvihovali neotřelé ztvárnění prostoty zla.
Někteří tuto prostotu přirovnávali k lidové písni.)
(Následujícího roku bylo natočeno pokračování,
v němž hlavní roli hrála Mačina sestřička.
Přijetí poněkud chladnější.)
Já stojím ve dveřích, snažím se zůstat klidný;
v chaloupce bílých sestřiček - proč zapadáš tak časně?
A všude lysol čpí. S kloboukem u dna. Předtucha.
Židle se objímají, a tys ji tolik miloval.
…Už to není, co bývalo.
(ZÁVĚR)
Nekonečný sen motýla v jantaru o tom,
kterak do metathesí vkládáme další metathese,
až je to zase normální;
o dočasnosti mikroorganismů, žijících v blesku,
o sebesirotčinci a vštípení a
o konci mé rozmařilosti.
Klubíčko se menší, plodnice křehnou
dojemným příběhem:
Jdu v noci z hloupé oslavy,
na chodníku někdo leží,
zoubky jako perličky
v mrazivém úsměvu,
s Makou v náručí probíhám
městem zamčených dveří,
a to je zření následků příštích,
je čas pláče, a čas pláče,
mráz mne pálí, Mačin smích,
pod ním mužské hlasy
kroutí hlavou
nad bláznivostí bledé tváře,
škvařící se v mraze -
toť v extasi sen…
…Aby nám nebylo zima,
milovali jsme se na opuštěném nádraží.
Mako, zbývá mi málo peněz.
Ke dni osvobození
namísto zlatých naušnic
přitisknu ti kolínka k ouškům,
vnímaje nové požáry,
jež jsou zažehávány
ozvěnou mého chámu
ve tvých polibcích…
- Ne ne, přetvářeči! Dnešní šavlozubé noci,
přes moře, jež je ti cizí,
klubíčko zcela se rozmotá,
pravila Maka.
Já si jen vodpočinu vod toho kopání, pravím k ránu já.
Vzala mou ruku, oddálila ji od svých ňader a
řekla: Už dost.
ODEŠLA ZPĚT
Z MÉ
SVOBODY.
Polní hlína - mletá káva,
utíkám v kotoučích prachu,
hluboké měkké stopy,
rozpálené kameny,
jícen sopky,
skok!
Nastřižené tělo vydýchalo strach.
Kam ses to dostal, zmatený muži?
Lžeš, nebo jsi?
…
…V prostoru sedí nasycená šelma, pod prackou ledabyle držíc
konec rozmotaného klubíčka; nikde žádné stíny, nikde vjem…
…
Hele, máš doma kotel anebo ústřední topení?
- Kotel.
Hoď tuhle fugu do kotle.
- Tak jo. ´Sem zvyklej. A už letím…
…z pece do mločího nebe!
Josef Musil 1. 1. 2003