close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

KÁZÁNÍ NA ROCKOVÉ BOHOSLUŽBĚ V ŠEBEROVĚ

28. listopadu 2007 v 18:54 | Marek Šrámek; kazatel CB Praha 13 |  KÁZÁNÍ, PŘEDNÁŠKY
Tuto neděli vysílala Česká televize v přímém přenosu na programu ČT 2 Rockovou bohoslužbu skupiny Prorock, ve které hraje na bicí náš spolupracovník kazatel Roman Cimbulka. Tak jsem se na něho obrátil s prosbou, jestli by bylo možné toto kázání publikovat i na našich stránkách. Obratem zaslal text svého kolegy kazatele Marka Šrámka.

Kázání na rockové bohoslužbě v Šeberově
Marek Šrámek; kazatel CB Praha 13

Text: Jan 5,1-9
1 Potom byly židovské svátky a Ježíš se vydal do Jeruzaléma.
2 V Jeruzalémě je u Ovčí brány rybník, hebrejsky zvaný Bethesda, a u něho pět sloupořadí.
3 V nich lehávalo množství nemocných, slepých, chromých a ochrnutých čekajících na pohyb vody.
4 Neboť anděl Páně čas od času sestupoval do rybníka a vířil vodu; kdo první po tom zvíření vstoupil do vody, býval uzdraven, ať trpěl kteroukoli nemocí.
5 Byl tam i jeden člověk, nemocný již třicet osm let.
6 Když Ježíš spatřil, jak tam leží, a poznal, že je už dlouho nemocen, řekl mu: "Chceš být zdráv?"
7 Nemocný mu odpověděl: "Pane, nemám nikoho, kdo by mě odnesl do rybníka, jakmile se voda rozvíří. Než se tam sám dostanu, jiný mě předejde."
8 Ježíš mu řekl: "Vstaň, vezmi lože své a choď!"
9 A hned byl ten člověk uzdraven; vzal své lože a chodil. Toho dne však byla sobota.
Právě jsme slyšeli slovo evangelia o muži, který měl v životě velký problém.
38 let byl upoután na lůžko. Pravděpodobně už někdy brzo v mládí ochrnul a
tím se pro něj celý život zastavil. Snad se jeho příbuzní dozvěděli, že
někde v Jeruzalémě je rybník, který má léčivou moc, a tak ho tam odložili,
aby v něm probudili naději a dali jeho životu aspoň nějaký smysl. Prý je ale
k uzdravení potřeba sestoupit do rybníka jenom v okamžiku, kdy se voda začne
vířit, a pokud možno, jako první. A tak tam ten muž leží a čeká. 38 let
očekává, že se jeho problém vyřeší.
A co my, na co v životě čekáme my? Každý z nás si životem vlečeme náklad
problémů a kdesi ve skrytu duše doufáme, že je snad jednou někdo nebo něco
vyřeší. Možná doufáme, že se uzdravíme z nějaké vleklé nemoci. Možná doufáme
v uzdravení duše - že se nám podaří zapomenout na všechno zlé, co nás v
životě potkalo. A možná jen doufáme v to, že se prostě budeme mít jednou
líp - že zkoušky ve škole se budou dát zvládnout, že naši šéfovou v práci
brzy vyhodí, že máslo už se nebude dál zdražovat, a že se nám podaří splatit
všechny hypotéky. Prostě doufáme, že jakási šťastná shoda okolností, cosi
mimo nás, naše problémy nakonec vyřeší. A pokud nám to zdraví dovolí, budeme
doufat třeba dalších 38 let, tak jako onen ochrnutý muž u jeruzalémského
rybníka Bethesda.
Najednou do toho všeho ale vstupuje Ježíš se svojí podivnou, až ironickou
otázkou: "Chceš být zdráv?" On zjevně vidí, že ten muž je ochrnutý, dozvídá
se, že už zde leží 38 let a pak se ho zeptá, jestli chce být zdráv. Ještě
zajímavější je ovšem odpověď toho muže, který zatím nemá nejmenší tušení,
kdo s ním vlastně mluví. Začíná si totiž stýskat. Stěžuje si na to, že by
snad už mohl být dávno uzdraven, kdyby se našel někdo, kdo by mu pomohl a
donesl ho ve správný okamžik do rybníka. Není to zvláštní? Ten muž má před
sebou Ježíše Krista, vtěleného Boha, který může jediným slovem změnit celý
jeho osud, a který mu svojí otázkou vyloženě nabízí uzdravení, a on si o ně
není ani schopen říct. Nevidí nic jiného než své vlastní trápení, svůj
vlastní problém.
A co že je vlastně jeho největším životním problémem? Je to jeho nemoc?
Částečně ano, ale je tu zjevně ještě jeden mnohem větší problém. On se v té
nemoci cítí být sám. Jistě se našlo dost dobrodinců, kteří svými almužnami
přispěli k tomu, aby vůbec nějak přežil těchto 38 těžkých let, ale zdá se,
že nikdo z těchto lidí se k tomu muži nepřiblížil natolik, aby mu doopravdy
pomohl. Tak si to ten muž sám pro sebe aspoň vykládá.
A tak si musíme klást i my otázku nad našimi problémy. Co je opravdu naším
největším životním problémem? Není to právě samota? Potřebujeme skutečně
především víc zdraví, víc pohody, víc jistot, víc peněz, víc úspěchu, víc
vlivu, víc odpočinku, nebo třeba i víc zábavy? Nespočívá náš hlavní problém
především v tom, že jsme na všechno tak zoufale sami? Že ve skutečnosti
nikdo vlastně neví, co se v nás odehrává? Že zůstáváme pro své příbuzné,
přátele a známé hádankou? Čím to je? Čím to je, že se cítíme mezi lidmi tak
osaměle?
To první, co i nás patrně v takovéto slabé chvilce přepadne, je stesk, a tak
si začneme stěžovat. Najednou nám připadá, že si nás vlastně nikdo nevšímá,
že se o nás nikdo nezajímá, a že za to všecko můžou ti druzí. Co když je ale
problém někde jinde? Co když je v nás? Možná se druzí docela i snaží, ale my
to prostě nevidíme, protože jsme zakřiveni sami do sebe. Nevidíme nic jiného
než své vlastní trápení, svůj problém, svoji samotu.
Je ovšem velmi těžké a bolestivé připustit si, že problém naší samoty by
snad mohl vězet přímo v nás. Že by mohl nějak souviset s tím, jak my sami
vnímáme život a přistupujeme ke druhým lidem. Možná druhé odrazuje to, že
nedokážeme mluvit o ničem jiném, než o sobě a svých problémech. Že sice
často očekáváme útěchu a povzbuzení, ale sami je moc nerozdáváme.
Anebo možná druhé naopak odrazujeme svojí přehnanou uzavřeností, to že
dokážeme mluvit o všem možném, jen ne o sobě, o svém srdci. Tušíme totiž, že
by nás pak mohli druzí zamítnou, až přijdou na to, jak jsme kolikrát vnitřně
nudní, paralyzovaní a neschopní lásky. Proto raději zůstáváme vnitřně
neodhalení a osamělí.
Všimněte si, že onen osamělý muž je vlastně celou dobu u rybníka Bethesda
obklopen lidmi. A přesto si stěžuje na to, že nikoho nemá. A tak se muselo
stát něco zvláštního, něco velmi radikálního, aby tento muž mohl ze své
samoty vykročit ven. Co to bylo? Bylo to uzdravující setkání s Ježíšem. Po
tomto setkání už tento muž druhé nepotřeboval jen jako ty, kteří mu musí
prokázat nějakou službu. Teď už může jít on sám za druhými a všímat si
jejich potřeb. Teď už může vyjít sám ze sebe a dát svůj život k dispozici
jiným, kteří tam v té starověké LDNce u Bethesdy čekávali dřív spolu s ním.
Díky Bohu, že žijeme v době, kdy je nám prostřednictvím Ducha svatého
oslavený Ježíš Kristus nadosah kdykoli a kdekoli. Už nemusíme čekat 38 let
na to, abychom mu mohli v modlitbě upřímně říct, co nás trápí. On může i
dnes přijít za námi, aby se dotknul temných míst v naší duši a uzdravil
všecko, co nám brání navazovat hluboké vztahy s druhými lidmi. A ač to znít
paradoxně, možná, že to, co potřebujeme ze všeho nejvíc, je právě samota.
Ale ne samota ochromující, ale samota proměňující - samota s Bohem. Samota,
kdy nás Ježíš Kristus vnitřně znova staví na nohy, kdy se zpevňuje náš
vnitřní člověk, a my se nakonec napřímíme a uděláme první kroky vstříc novým
zdravým vztahům s druhými lidmi.
Jen bychom si měli nejprve upřímně odpovědět na jeho otázku: "Chceš být
zdráv?" Musíme si totiž připustit, že náš hlavní problém nejspíš není kdesi
mimo nás, v těch druhých nebo v okolnostech, ale vězí přímo v nás. Pokud má
být přemožena naše samota, pak jsme to především my, kdo potřebuje uzdravit,
ne ti druzí. Jsme to především my, kdo potřebuje Boží dotek, Boží lásku,
Boží odpuštění.
Dokud nebude obnovena naše důvěra vůči tomu, který je vždy naprosto
spolehlivý, a který říká, že nás nikdy neopustí a nikdy se nás nezřekne,
těžko se zahojí a obnoví naše vztahy s obyčejnými lidem. Pokud totiž
nedokážeme zakotvit v tom, kdo je dokonalý, jak můžeme vůbec někdy zakotvit
v nedokonalých lidem?
Co tedy odpovíme tomu, který se ptá: "Chceš být zdráv?" Pokud se pokoříme a
přiznáme si skutečnou podstatu našich problémů, pak jistě také jednou
uslyšíme i jeho uzdravující "Vstaň a choď."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.