
Po tisíciletí lidé přemýšlejí o smyslu svého života, po tisíciletí hledají recept na život. Chtěli by zaručený, univerzálně platný návod na to, jak žít: ve všech podrobnostech by stanovil, co máte jíst, s kým a jak žít, jak se modlit a jak spát. Recept na život, to je krásná myšlenka. Kdybyste ho měli, už by vás nic netrápilo, byli byste dokonale šťastni, se vším byste si věděli rady. A to nemluvím o tom, že kdybyste o něm dokázali krásně mluvit a chytře ho nabídnout ostatním, že byste mohli skvěle zbohatnout. Jaký by to byl poprask, kdyby Blesk a podobné plátky přinesly informaci, že byl vynalezen univerzální recept na život? Zástupy by stály u vašich dveří a zlatem by platily...
Lidé touží po mnoha nejrůznějších věcech, od kterých si slibují uspokojení, radost a štěstí. Touží po jídle, penězích a zdraví, úspěchu v práci, v rodině, v přátelských vztazích atd. Mohou tyto věci být zárukou vnitřního duchovního štěstí, a pokud najdeme způsob, jak je získávat, tím tak naším osobním receptem na život? Jistě, jak jídlo, peníze a zdraví, tak i spousta dalších věcí a hodnot jsou důležité pro život člověka a my všichni je potřebujeme k spokojenému životu, ale přece jen nejsou nijak zárukou onoho vnitřního duchovního štěstí...
V tomto našem společenství máme možnost mít každý svou recepturu na život a štěstí, a můžeme také dát hlavy dohromady a své receptury sdílet, obohacovat jedni druhé. Je to takový alchymický proces, kdy obrazně řečeno vyrábíme svůj kámen mudrců, mícháme své substance, své elixíry a nabízíme jedni druhým. Jako jednu takovou substanci bych vám dnes chtěl nabídnout myšlenky Kena Keyse, který napsal knihu Recept na štěstí. V té knize jsou nabídnuty tři základní životní postoje, které mají zaručit šťastný a spokojený život. Zní takto:
1. Požádej o to, co chceš, ale nedomáhej se toho.
Někdy je pro nás těžké vyslovit jasně a srozumitelně to, po čem toužíme, co bychom rádi, ať už to je věc nebo způsob chování lidí kolem nás. Stydíme se, bojíme, váháme, a mrzí nás, když druzí jaksi sami nepochopí, co my bychom rádi. Přitom stačí jednat přímo, být otevřený a konkrétní a prostě říct, co bychom rádi.
Druhá část tohoto postoje je "ale nedomáhej se toho". Domáhat se lze nahlas, křikem, ale i bez mluvení, pouhým postojem. Jde o to, že my se domáháme toho, co chceme, protože se domníváme, že jinak nám to druzí nedají, že nás přehlédnou, zapomenou na nás. Jenomže jestli nám druzí poskytnou nebo neposkytnou to, co bychom rádi, to je na nich. A tak to má i být. Stačí být otevření o tom, co chceme, aby druzí nemuseli hádat, a pak přijmout reakci druhých takovou, jaká je.
2. Ber věci takové, jaké jsou - pro teď.
Je to nesnadný postoj. Vyžaduje, abychom se učili přijmout nepřijatelné, odpustili neodpustitelné, a milovali to, co si naši lásku zdánlivě nezaslouží. To, co se nám jeví jako nepřijatelné, nám brání ve vnitřním štěstí, pokud tím své štěstí podmiňujeme.
Věci jsou tak, jak jsou, smiř se s tím - ale jen pro teď! Můžeme s nimi samozřejmě nesouhlasit a bojovat o jejich nápravu, ale současně je můžeme můžeme přijmout jako dané - v tomto okamžiku.
Neřeš věci instinktivním pravidlem přírody - uteč nebo útoč. Jako lidé máme i jiné způsoby řešení. To hlavní však je, abychom v sobě cítili mír. Uvidíš-li kolem sebe věci, se kterými nesouhlasíš, chceš-li, aby se k tobě chovali lidé určitým způsobem, pak právě požádej o to, co chceš, dělej pro to něco.
3. Měj v sobě lásku, miluj - i když nedostaneš, co chceš.
Láska je pocit blízkosti, tepla, porozumění, vzájemnosti a jednoty. Není to to, co se děje v životě, nýbrž to, co se děje ve tvém srdci. Nemiluj lidi proto, že chtějí a potřebují tvou lásku, protože si ji zaslouží nebo o ni žádají. Miluj je pouze proto, že jsou. Miluj je tak, že se jim více otevřeš a staneš se zranitelnější, že je požádáš o to, co chceš, ale že to nebudeš vyžadovat, a že je budeš brát takové, jací jsou. A současně jim budeš naslouchat, budeš jim k dispozici a půjde-li to, uzpůsobíš své chování vůči nim.
Milovat neznamená být hezký k druhým lidem, říkat ano a ne, když to od nás očekávají a chovat se tak, jak si to přejí. V lásce platí pravidlo: "ať se mi líbí co děláš a říkáš nebo ne, stále tě miluji; nemusím milovat tvé činy, abych miloval tebe". Miluj i tehdy, kdy nevidíš výsledky své lásky. Prostě miluj.
Jsou vám tato pravidla sympatická? Domníváte se, že by vás mohly dobře doprovodit na cestě za štěstím, nebo máte spíš svá vlastní? Nebo hledáte nějaký ten absolutní a univerzální recept? Obávám se, že univerzální a absolutní návod na život a na štěstí nenajdeme, kdybychom celý svět prošli a prohledali. Každý si musí najít svou recepturu vlastním hledáním, vlastním alchymickým úsilím. Můžeme si v tom však samozřejmě pomáhat, můžeme sdílet své receptury, zkušenosti a poznatky.
Jako unitáři se odlišujeme od církví a náboženských společenství v tom, že nevycházíme z nějakého někým určeného a daného návodu na štěstí. Jistě, věříme, že naše principy jsou dobrou zárukou a průvodcem na cestě ke štěstí, jenomže samotnou cestou musí jít každý člověk sám, každý je zodpovědný za svou cestu a za své štěstí. Víra je pouze vodítkem, směrníkem a ukazatelem, nikoliv zárukou.
Někteří lidé již přijali pevně stanovenou a definovanou víru jako svůj recept na život. A snad s pomocí tohoto receptu žijí jako lepší a více dobří lidé. My jako unitáři také sdílíme víru, a tedy v jistém smyslu máme i společný recept na život. Tento recept praví, že každý z nás jsme za svou životní cestu odpovědni, že se nemáme odvolávat na vyšší autority k osobnímu poznání pravdy, že máme používat svůj rozum, zkušenosti a svědomí, a že se v každém okamžiku svých dnů máme snažít žít sub specie aeternitatis. I to je recept na život, je to unitářský recept na život. Těm, kdo chtějí přesně definovaný recept možná nestačí. Kdo však si je vědom významu svobody a nechce ztratit sám sebe a vzdát se své osobitosti na duchovní cestě, ten jistě chápe význam unitářského receptu na život.
Nechť se nám daří vytvářet si svůj recept na štěstí tak, aby nám přinášel opravdové duchovní štěstí. A nechť se nám daří dávat ze svého opravdového vnitřního štěstí kousek i druhým, aby tak byl lepší, spravedlnější, moudřejší a šťastnější náš svět.
Reverend Dr. Petr Samojský, hlavní duchovní Náboženské společnosti českých unitářů
18. 10. 2007