close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

BRATR PAŠÍK NA TALÍŘI

12. prosince 2007 v 16:28 | Rev. Dr. Petr Samojský |  KÁZÁNÍ, PŘEDNÁŠKY
BRATR PAŠÍK NA TALÍŘI
Rev. Dr. Petr Samojský

Před dvaceti lety jsem vstoupil na duchovní cestu. Tím myslím, že jsem se začal vědomě a záměrně zaobírat otázkami smyslu v životě, posláním člověka na Zemi, otázkami etiky a životní filozofie, začal jsem cvičit jógu, modlitbu a meditaci, takříkajíc jsem začal na sobě pracovat. Měl jsem tehdy také dobrého duchovního rádce. A ten rádce mi řekl: "Ta cesta je dlouhá, a ty si musíš rozmyslit, jestli po ní opravdu chceš jít. A jestli se na ni odhodláš vstoupit, pak musíš vědět, že už nebude cesty zpátky - může být jenom pád."
Když jsme později diskutovali o nejrůznějších otázkách a tématech, jednou přišla řeč také na správnou životosprávu. Ptal jsem se, zda bych měl být vegetarián, protože jsem slyšel o jógickém pravidlu neubližování. A tu mi můj rádce řekl: "Jednej podle svého citu; jen měj na paměti, že někteří jogíni nedojdou daleko - jen do kuchyně!" Byl jsem z toho výroku trochu zmaten, ale později jsem pochopil, že to nebylo pouze o kuchyni nebo o jídle. Že zkrátka člověk může ulpět na nejrůznějších detailech a pro strom nevidět les. Že místo aby vždy hleděl sledovat Nejvyšší Cíl, ulpívá na důležitých sice, leč přece jen podružných věcech.
Během následujících dvaceti let jsem skutečně potkal takové poutníky, kteří skončili v kuchyni, v tělocvičně, v určité knize nebo v určité nauce. Uvízli v nich, nebyli schopni je vstřebat, zvednout se a jít dál k Nejvyššímu Cíli! A sám jsem mnohokrát přemýšlel o tom, jak neuvíznout, ale přece být člověkem soucítícím, eticky a morálně bdělým. Otázka vegetariánství byla jednou z takových otázek. Měl bych přijmout některý z těchto argumentů: To není to opravdu podstatné; zvířata mají, tak jako já, svou karmu; potřebuji vyváženou stravu; potřebuji svůj čas věnovat důležitějším věcem, než hledat náhradu za maso? Anebo bych měl poslechnout hlas, který mi říká, že pokud chci ctít přírodu a soucítit, že maso jíst nemohu? Mám neulpět na své potřebě a oblibě masa, anebo mám neulpět na svém odporu k nepotřebnému zabíjení?
Vegetariánství anebo vůbec zásadová snaha o vědomou etickou životosprávu - je to výstřednický životní styl, soustředění se na jednotlivosti místo na podstatné věci? Nebo je to projev a důsledek soucítění, snaha o konzistentní přístup k životní filozofii, touha po zdraví?
Nazval jsem své dnešní zamyšlení "Bratr Pašík na talíři". Působí to snad humorně, a já jej zvolil proto, že v něm je patrná nadsázka a ironie. Na jedné straně považuji Pašíka za svého bratra. To je správné, protože v duchu Alberta Schweitzera, Františka z Asisi, Gándhího a dalších učitelů moudrosti bychom neměli svou bratrskost omezovat pouze na lidi. I zvířata a vlastně celá příroda jsou našimi bratry a sestrami, pokud vnitřně a duchovně chápu a vnímám jejich spřízněnost. Pašík je můj bratr, což zdůrazňuji tím, že mu dávám symbolické jméno.
A na straně druhé tohoto bratra Pašíka pokládám na talíř a pojídám. To jistě není zcela bratrský projev! To je právě ta otázka, to je to dilema: mohu se cítit po duchovní stránce spřízněn se svými zvířecími bratry a sestrami, a současně je zabíjet a pojídat?
A tuto otázku rozhodně nechci vztahovat pouze na zvířata, protože na tom pomyslném talíři, na tom mém obětním oltáři nejsou pouze zvířata určená k porážce, nýbrž i lesy, stromy, řeky, louky, oblaka, zkrátka celá příroda a celá planeta. Kdo jsem já, člověk, jenž obdržel život v rozmezí konce 20. a počátku 21. století? Kdo jsem já, se svou kapacitou zabít, ublížit, zranit, zničit, ale také pomoci, utěšit, podpořit, pozdvihnout? V měřítku historie této planety jsem neviditelným bezvýznamným mravenečkem; v měřítku tohoto okamžiku jsem mocným vladařem času a prostoru, a svými slovy, myšlenkami, skutky a svým bytím vůbec mohu beztrestně zašlápnout škvora, kopnout do psa, sníst každý den celé kuře nebo za rok celé prase; a mohu být svým životem v měřítku tohoto okamžiku mocným dárcem života, šiřitelem lásky, radosti a štěstí, mohu umenšovat utrpení druhých, jak lidí, tak i dalších živých bytostí na naší modré planetě. Kým jsem a kým chci být, když na mém stole leží bratr Pašík a celá matka Zem?
Podle údajů Českého svazu zpracovatelů masa průměrný český člověk spotřebuje za svůj život přibližně 5,5 tuny masa, za rok to je asi 80 kg masa. Z toho drůbežího je asi 26 kg ročně. To znamená, že průměrný český člověk sní asi 13 kuřat ročně. A teď jde o to, že těch 13 kuřat nejsou jen nějaké neživé věci, objekty, nýbrž živí tvorové. Mohu si těch 13 štěbetajících kuřat představit, jak zobou zrní, přetřásají si peří (i když v klecích drůbežáren, kde křídla nemohou ani roztáhnout, to asi sotva dokážou). Já mám před sebou toto dilema: sním těchto 13 kuřat? Nebo jich sním méně, anebo je nesním vůbec?
Podobně mám před sebou totéž dilema, když zvažuji, zda pojedu na chatu autem nebo vlakem: kolik vzduchu zamořím, když zvolím auto? A tak bychom mohli opět pokračovat dál. Z toho všeho plyne, že každý z nás máme v rukou opravdu velikou moc přímo nebo nepřímo ovlivňovat život na naší planetě.
Dnes se stává obecnou pravdou, že jako lidé bychom nejspíš měli změnit svůj životní styl. Každý z nás se svým způsobem života podílíme na vyčerpávání neobnovitelných zdrojů, produkuje množství odpadků, jsme částí řetězce, na jehož konci jsem já jako spotřebitel, a na jehož počátku jsou vykácené lesy a pralesy, znečištěné řeky, jezera a moře, zabitá zvířata, která buď musí zahynout aby se ocitla na našich talířích, aby poskytla kůži a srst, kosti a maso, anebo která zahynou prostě v důsledku našeho sebestředného životního stylu - celé živočišné druhy takto mizí. Bereme vážně tuto informaci? A co s ní pak uděláme?
Dnes není problém sehnat si odpovědi na své otázky. V dnešním světě věru netrpíme nedostatkem informací. Bude-li nás zajímat kvantová fyzika, moderní umění, archeologie, filozofie nebo etika, můžeme si sehnat informace. Problém dnes není, zda a jak se dozvědět pravdu, jako spíš jak klást správné otázky a hlavně jak se vyznat v množství odpovědí. Problém není zajistit si vzdělání, jako spíš naučit se zacházet s informacemi. Problém není dozvědět se statistické údaje, zda je ekonomicky, eticky nebo jinak nejíst maso; problém je umět si informace vyhodnotit a moudře zpracovat.
Dobře víte, že člověk si může najít důvody pro i proti takřka pro jakýkoliv skutek; může si zdůvodnit a ospravedlnit co chce. Vidíme to i kolem sebe v našem osobním životě, vidíme to v politickém i veřejném životě. Pravda se dá upravit, ozdobit, podat určitým způsobem, dá se natočit, nastavit, prodloužit či překroutit tak, že nakonec už nikdo nebude vědět, co je pravda a co lež, všichni studují informace o ní a nikoho nakonec nezajímá, o co vlastně šlo.
Když člověk dnes chce poznávat sama sebe, když chce jít duchovní cestou, když chce žít v souladu se svým svědomím a vnášet do svého života pravdu a harmonii, není problém v tom, aby se dozvěděl co dělat. Problém je, aby se dokázal vyznat v změti rad a návodů, a aby neuvízl. Aby neuvízl v kuchyni, v tělocvičně, v určité knize nebo v určité nauce.
Myslím si, že úkol nás, unitářů, poutníků po svobodomyslné duchovní cestě, nebyl a není kázat pravdu - nebo spíš domněle jedinečně správnou interpretaci pravdy. Naším úkolem pro dnešní dobu postmoderního věku je zdůrazňovat umění moudrého rozlišování, proces citového a rozumového vnímání a posuzování.
A také význam odpovědnosti. Občanská odpovědnost - jak agitačně to zní! A přece je to pojem naprosto zásadní pro jakoukoliv formu demokracie. Naším úkolem není hlásat aby lidé maso jedli nebo nejedli, aby autem jezdili nebo nejezdili, aby sázeli stromy nebo nesázeli. Naším úkolem je apelovat na to, abychom připustili svou odpovědnost! Bratr Pašík a sestra příroda se denně ocitají na našem talíři, a každý z nás se musíme rozhodovat. Jsme to my, nikoliv někdo druhý, kdo se musí rozhodnout za své kroky, promýšlet je i zvažovat citem a rozumem, a nést za ně odpovědnost.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.