close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

SLUNOVRAT – KE KOŘENŮM VÁNOC

20. prosince 2007 v 17:00 | Rev. Dr. Petr Samojský |  KÁZÁNÍ, PŘEDNÁŠKY
Vánoce jsou časem radosti. Radost přináší Vánoce asi nejvíc dětem - a obchodníkům, protože v tento roční čas jejich tržby ve srovnání s běžnými měsíci dosahují závratných výší. Tak mocné je kouzlo Vánoc! Skutečnost, že tržní podoba Vánoc převládá nad duchovní, představuje svým způsobem paradoxní návrat k jejich původním kořenům. Původní oslavy konce prosince totiž nebyly o rozjímání, ale o rozmařilosti, veselí, hodování, zpěvu, hudbě a tanci. Třebaže kořeny Vánoc jsou velmi rozvětvené, přece je poměrně snadné najít jejich spojitou nit: slunce.

Saturnálie, svátky slunovratu starých Římanů, jsou jedním z těchto kořenů. V jednom ze svých listů Luciliovi uvádí Seneca mladší: "Máme měsíc prosinec, kdy většině města vládne ruch a shon. Zákon rozmařilosti vládne všem." Římské svátky rozmařilosti byly zasvěceny Saturnovi, kterému Římané přisoudili atributy božstva hojnosti a úrodnosti.
Dalším kořenem Vánoc je kult boha Mitry, což byl staroíránský bůh slunce a světla již v dobách staroindických Véd. Bůh Mitra měl zvláštní postavení, byl totiž uctíván jako prostředník mezi bohy a lidmi. Jeho kult se vyznačoval m.j. křtem vodou, společným pojídáním chleba a vína, jeho zrození se slavilo 25. prosince. V dobách, kdy křesťanství se rodilo, mitraismus pro něho byl silným konkurentem a tak není divu, že kult Ježíše přejal prvky z kultu Mitry, aby jej nakonec přemohl.
Dalšími kořeny vánočních oslav na našem území v období prosince byly místní slunovratové oslavy. Slunovrat byl slaven v našich krajích dávno před příchodem křesťanství, ať už u Slovanů, Germánů nebo Keltů. Kořeny slunovratu sahají však až do samotného počátku lidské historie! To proto, že už v nejstarších dobách si lidé všímali skutečnosti, že příroda se pohybuje nejen v jednoduchém cyklu dne a noci, ale také v cyklu, který se vyznačuje změnami počasí a střídáním ročních období. Viděli, že tento dlouhodobý cyklus se projevuje postupným zkracováním a opětovným prodlužováním dnů. Určili si i dva hlavní přechodové momenty ročního cyklu, letní a zimní slunovrat.
Protože to byli lidé velmi úzce spjatí s přírodou, kteří chápali pravdu o světě v mýtických obrazech a příbězích, slunce bylo zosobněno: první den zimního slunovratu se rodí, s jarem roste a dospívá, jak jeho světelné paprsky sílí. Při letním slunovratu jeho síla je na vrcholu, potom s podzimem stárne a slábne, až s posledním dnem zimního slunovratu umírá. Dodnes je tento příběh zachován v některých variantách pohádky o třech zlatých vlasech děda Vševěda.
Když dnes slavíme Vánoční svátky, připadá nám zcela samozřejmé, že součástí těch oslav je zdobení stromečku, hostina, rodinná pospolitost, zapalování svíček, zpěv písní, chození na koledu. Dnešní moderní člověk, který ve spěchu běžného všedního dne nemá čas ani odpočinout si, natož pak se nad se hlouběji zamyslet nad smyslem svého usilování, si pak řekne, že aspoň na ty Vánoce se tak nějak "duchovně osvěží" duchem křesťanských Vánoc. A vůbec si přitom neuvědomí, že všechny ty takzvaně vánoční zvyky a tradice nejsou vůbec křesťanské, ale že sahají do velmi dávných dob! Křesťanství s nimi naopak úporně bojovalo a snažilo se je vymýtit. Po staletí se církev snažila vymýtit pohanské zvyky anebo je převést do podoby neškodné.
Jako příklad si můžeme uvést koledu: před příchodem křesťanství to byla tradice mužů - strážných, kteří v maskách a převlečení obcházeli krajinou a prozpěvovali písně, aby v době od slunovratu (úmrtí slunce) do počátku ledna (než nové slunce zesílí) chránili zemi před zlými duchy. V některých zemích se původní koledu podařilo vymýtit úplně, jinde, jako třeba v naší zemi, byla transformována do nevinné dětské koledy. Mnohé z dnešních tradičních vánočních zvyků je vlastně výsledkem kompromisu, spojení křesťanské mytologie s předkřesťanskými tradicemi. Zrození slunečního boha v podobě malého Ježíška se nepodařilo vymýtit ani marx-leninismu. Tak silně jsou v nás ty prastaré, předkřesťanské symboly slunovratu zakořeněny.
Někteří lidé odmítají slavení Vánoc. Připadá jim to zbytečné, neupřímné a po duchovní stránce povrchní. Pokud člověk není křesťan a nevžívá se do mytologie zrození Ježíše nebo pokud nemá děti, aby se radoval z jejich rozzářených očí nad dárky, že z moderního pojetí Vánoc už toho příliš nezbývá. Naproti tomu stačí ale jen oprostit se od moderně povrchního pojetí Vánoc a otevřít se prastarému kouzlu slunovratu. Slunovrat je nám bytostně blízký. Stačí jen projít se lesem a zrovna ucítíte, jak slunce je v tento čas slabé, skomírající a bezvládné. Pokud máte pocit, že jste připraveni na jakési duchovní obnovení svého zvyku oslav Vánoc, nechte se inspirovat slunovratem, tak jak jej slavili naši předci.
V podvečer slunovratu 21. prosince, pokud máte k tomu možnost, rozdělejte oheň. To proto, že večer Slunce zemře, ale před smrtí oheň do sebe vstřebá poslední zbytky jeho síly a udrží je po dobu, než se zrodí nové Slunce. Je to také proto, že mezi smrtí starého a zrozením nového Slunce svět nemá ochránce - oheň vás ochrání. Planoucí oheň také můžete třikrát přeskočit nebo překročit, aby vás očistil. Pokud nemůžete na své zahradě nebo někde v přírodě rozdělat oheň, zapalte si svíčky; i to je živý oheň. Zapalte si také "věčné světlo", které až do 6. ledna bude posilovat sílu nového slunce.
Upečte nebo kupte si velký kulatý koláč, který již Slovanům symbolizoval Slunce. Ten rozdělte na díly podle množství členů své rodiny, jeden však symbolicky zanechte na památku vašich předků. Při společné večeři pak ponechte také jedno místo navíc prostřené, jako symbol vaší pohostinnosti třeba vůči nenadálému hostu.
Ozdobte strom, ale samozřejmě to musí být strom živý, venku v přírodě. V žádném případě by to neměl být strom podříznutý. Zdobit takový strom by byla pro naše předky urážka přírody.
Projděte s celou rodinou všechny místnosti vašeho domu nebo bytu se svíčkami v rukou. Zamyslete se nad tím, k čemu slouží a požehnejte jim, protože i to patří k očistě na přelomu úmrtí-zrození Slunce.
Zrození Slunce v noci z 21. na 22. prosince je radostná událost. Třebaže nás teprve čekají následky úmrtí Slunce, tedy dlouhé chlané zimní dny, radujeme se, protože nové Slunce se již ujímá vlády, roste a sílí. Na počátku těch chladných zimních dnů tak do chladu, šedi a chmur našich dnů vstupuje naděje a jistota blížícího se jara.
A proto se při oslavách slunovratu radujte, bavte se v rodinném kruhu nebo s přáteli, hodujte, veselte se, a podělte se štědře i s vašimi zvířecími miláčky, máte-li jaké, prostě užijte si ten čas. Máte k tomu důvod, protože slunovrat je oslava, která má skutečnou souvislost se změnami v přírodě, jíž jsme částí.
Pokud se vám takové zvyky zdají pověrečné, zamyslete se, nad svými vlastními zvyky, a to nejen těmi, které praktikujete v době konce prosince, ale i během roku. Třeba i ve vašem každodenním životě najdete nějaký ten zvyk, o kterém zjistíte, že je vlastně zbytečný, založený na pověře a který vlastně ani nevíte, proč máte.
Podstatné je, aby náš život měl smysl, aby věci, které děláme nás naplňovaly, aby věci, kterým věříme, byly v souladu s naším cítěním, a aby náš život v sobě měl smysl. Příroda, ať chceme nebo nechceme, je nedílnou součástí našeho života a my jsme částí její. Je na nás, jak tento vztah ve svém srdci a mysli podporujeme a oživujeme, aby naše žití bylo smysluplné.
Rev. Dr. Petr Samojský http://www.unitaria.cz/
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.