Pohádky a pohádkové postavy (které jistě všichni známe) mají základ v dobách našich předků resp. v legendách a mýtech nejen slovanských kultur.
Zajímá vás odkud se vzala BABA JAGA?
Zajímá vás proč má chalupu na kuří noze?
Zajímá vás erotický význam hmoždíře a tlouku?
Byl Lešij jen výmluvou pro opilce?
Zajímá vás proč má chalupu na kuří noze?
Zajímá vás erotický význam hmoždíře a tlouku?
Byl Lešij jen výmluvou pro opilce?
ČÁST 1: VODJANOJ, VODNÍK, TOPIELEC etc
JMÉNA A SYNONYMA UŽÍVANÁ V JINÉM KRAJI ČI V JINÉ DOBĚ:
VODJANOJ (užíváno převážně v Rusku);
BOLOTNIK (užíváno převážně v Rusku - žije údajně v močálech etc);
OMUTNIK (užíváno převážně v Rusku - žije údajně u mlýnic etc);
VODNÍK (užíváno převážně v Česku, na Moravě etc);
VODNÍ MUŽ (užíváno převážně v Česku, na Moravě etc);
MUŽÍČEK, VODNÍ MUŽÍČEK (užíváno převážně v Česku, na Moravě etc);
WÓDNY MUŽ (užíváno převážně v Lužicích);
NYKS (užíváno převážně v Lužicích - pravděpodobně odvozenina jazyka německého);
NYKUS (užíváno převážně v Lužicích - pravděpodobně též odvozenina jazyka německého);
TOPIELEC (užíváno převážně v Polsku);
TOPILEC (užíváno převážně v Polsku);
TOPLEC (užíváno převážně v Polsku);
HASTRMAN (užíváno v Německu, ale i přeneseně v ČR či Polsku etc);
BESTRMAN (užíváno převážně na Moravě, pravděpodobně přeneseně Hastrman);
HASRMAN (užíváno převážně ve Slezsku, pravděpodobně přeneseně též Hastrman);
VASERMAN (pravděpodobně odvozenina německého "hastrman");
VASTRMAN (pravděpodobně též odvozenina německého "hastrman");
DĚDUŠKA VODJANOJ;
VODJANYK;
POVODNJI;
VODENI MOŽ;
VODENI MUK;
MUK;
BOLOTJANYK;
OČERETJANYK.
BOLOTNIK (užíváno převážně v Rusku - žije údajně v močálech etc);
OMUTNIK (užíváno převážně v Rusku - žije údajně u mlýnic etc);
VODNÍK (užíváno převážně v Česku, na Moravě etc);
VODNÍ MUŽ (užíváno převážně v Česku, na Moravě etc);
MUŽÍČEK, VODNÍ MUŽÍČEK (užíváno převážně v Česku, na Moravě etc);
WÓDNY MUŽ (užíváno převážně v Lužicích);
NYKS (užíváno převážně v Lužicích - pravděpodobně odvozenina jazyka německého);
NYKUS (užíváno převážně v Lužicích - pravděpodobně též odvozenina jazyka německého);
TOPIELEC (užíváno převážně v Polsku);
TOPILEC (užíváno převážně v Polsku);
TOPLEC (užíváno převážně v Polsku);
HASTRMAN (užíváno v Německu, ale i přeneseně v ČR či Polsku etc);
BESTRMAN (užíváno převážně na Moravě, pravděpodobně přeneseně Hastrman);
HASRMAN (užíváno převážně ve Slezsku, pravděpodobně přeneseně též Hastrman);
VASERMAN (pravděpodobně odvozenina německého "hastrman");
VASTRMAN (pravděpodobně též odvozenina německého "hastrman");
DĚDUŠKA VODJANOJ;
VODJANYK;
POVODNJI;
VODENI MOŽ;
VODENI MUK;
MUK;
BOLOTJANYK;
OČERETJANYK.
DALŠÍ JMÉNA A SYNONYMA UŽÍVANÁ V JINÉM KRAJI ČI V JINÉ DOBĚ PRO ŽENSKÝ EKVIVALENT VODJANOJE ČI VODNÍHO MUŽE:
VODNÍ PANNA (převážně Čechy a Morava);
VODNÍ ŽENA (převážně Čechy a Morava);
VODNÍ ŽENKA (převážně Čechy a Morava);
VODOPANENKA (převážně Čechy a Morava);
POVODNJE DEVICE (převážně Slovinsko a Chorvatsko);
STIITE (převážně v Bulharsku, ale i e.c. v Řecku).
VODNÍ ŽENA (převážně Čechy a Morava);
VODNÍ ŽENKA (převážně Čechy a Morava);
VODOPANENKA (převážně Čechy a Morava);
POVODNJE DEVICE (převážně Slovinsko a Chorvatsko);
STIITE (převážně v Bulharsku, ale i e.c. v Řecku).
VODJANOJ je dle mýtů vodní bytost (vodní běs). Jedná se o ochránce vod a živočichů, kteří žijí ve vodě. Často útočil dle mýtů na člověka, avšak většinou na "neposlušné" lidi či děti (v noci a podobně).
Manželka Vodjanoje se dle legend jmenuje Vodjanicha.
Manželka Hastmana se jmenuje Hastrmanka (Bestrmanka, Hasrmanka, Vasermanka, Vastrmanka a podobně).
Manželka Hastmana se jmenuje Hastrmanka (Bestrmanka, Hasrmanka, Vasermanka, Vastrmanka a podobně).
V našich končinách si ho každý asi představuje tak, jak ho zobrazoval na obrazech malíř Josef Lada. Jan Máchal v Bájesloví slovanském ho popisuje následovně (cituji):
"Ukazuje se jako lysý stařec s odulým břichem a opuchlým lícem, na hlavě má vysokou čepici ze sítí a kolem těla pás z vodní trávy. Ve vsi bere na sebe podobu lidskou, pozná se však podle toho, že z levého šosu kape mu voda."
Máchal se dále zmiňuje o mýtech slovenských, kde se vodník zjevuje například i jako myslivec nebo starý děd, který má vous či knír. V tomto případě má prý zelenou sukni a na hlavě má červenou čapku (podobně jako na obrazech Josefa Lady).
Muk je zobrazován se zlatou rybou. Na tuto rybu láká dle pověstí děti do vody. Často také láká mladé krásné dívky, unese je do vody a vezme si je za ženy. Takže je jasné čím jsou inspirovány i dnešní TV pohádky.
Další podoba vodního muže může být e.c.: kabát zelené barvy, kabát červené barvy, kalhoty zelené barvy, kalhoty žluté barvy, klobouk červené barvy, klobouk zelené barvy a nebo též klobouk černé, hnědé či šedé barvy. Často je klobouk ozdoben květinou či větévkou.
Vodjanoj může mít zarostlé celé tělo, dlouhé kudrnaté vlasy, dlouhé nečesané vlasy, černou pleť (což je v našich slovanských končitách zajímavé), na nohách může mít plovací blány podobně jako e.c. žába.
Mnohdy je zobrazován i tak, že má šupiny a ocas ryby. Další možnou podobou je "kříženec" člověka a ryby či člověka a žáby. Warnerová v Ruských mýtech píše (cituji): "Uměl se proměnit ve zvíře, ptáka nebo rybu, nebo v neživé předměty, které před neopatrným plavcem vyplavaly z nějaké klády, jež se nevinně pohupovala na hladině."
Mnohdy je zobrazován i tak, že má šupiny a ocas ryby. Další možnou podobou je "kříženec" člověka a ryby či člověka a žáby. Warnerová v Ruských mýtech píše (cituji): "Uměl se proměnit ve zvíře, ptáka nebo rybu, nebo v neživé předměty, které před neopatrným plavcem vyplavaly z nějaké klády, jež se nevinně pohupovala na hladině."
Občas se i můžeme v mýtech setkat s tím, že Vodjanoj napodoboval utopeného člověka.
Povídá se, že Vodjanoj (i jeho žena) měl na dně rybníka stádo krav (případně koz, ovcí a podobně). Dle legend tyto krávy pásal na loukách u rybníku - což mohlo mít zastrašující charakter pro obyvatelstvo (hlavně pro malé děti) aby zůstalo v noci doma a nechodilo do lesů a k rybníku. Tento zastrašující aspekt mohl vzniknout proto, aby se zamezovalo například pytlákům vykonávat jejich "černé řemeslo".
Aby se usmířil Vodjanoj, tak se mu obětovalo (hlavně v Rusku). Obětí pro Vodjanoje byla e.c. lahev vodky, tabák, maso (kuřata, koně, kozy, ovce, krávy, králíci etc. Tato oběť se praktikovala převážně mezi rybáři a mlynáři. Před výstavbou nového mlýna se obětovala kostra koně či vepře.
ČÁST 2: LEŠIJ, POLEVIK etc
JMÉNA UŽÍVANÁ V JINÉM KRAJI ČI V JINÉ DOBĚ:
LEŠIJ;
LESOVIK;
LĚSOVIK;
LASOVIK;
LEŠI;
LEŠÍ;
POLEVIK (ochraňuje nejen lesy, ale hlavně pole);
POLEVOJ (viz POLEVIK);
LUGOVIT (viz POLEVIK);
ŽITHOLA (podoben duchu polnímu);
ŽITAVEC (podoben duchu polnímu);
ŽITNÝ DĚD (podoben duchu polnímu);
ŽITNÁ BÁBA (ženská podoba žitného děda);
BĚLUN (běloruská obdoba POLEVIKA);
etc.
LESOVIK;
LĚSOVIK;
LASOVIK;
LEŠI;
LEŠÍ;
POLEVIK (ochraňuje nejen lesy, ale hlavně pole);
POLEVOJ (viz POLEVIK);
LUGOVIT (viz POLEVIK);
ŽITHOLA (podoben duchu polnímu);
ŽITAVEC (podoben duchu polnímu);
ŽITNÝ DĚD (podoben duchu polnímu);
ŽITNÁ BÁBA (ženská podoba žitného děda);
BĚLUN (běloruská obdoba POLEVIKA);
etc.
LEŠIJ je pokládán za pána lesa či ochránce lesa. Dle legend netrpí, aby bylo v lese hvízdáno, křičeno či hlasitě mluveno. Tak, jak ho líčí Jan Máchal v Bájesloví slovanském, se může zdát, že by Lešij mohl být i jinou známou postavou: Hejkalem. Máchal o něm píše (cituji): "Do svých houštin rád zavádí dívky a děti, které se po dlouhém čase vracejí "zneuctěné" a nic nemluví o svém pobytu u Lešiho. Vyměňuje také děti; Vyměněné dítě bývá netvárné, hloupé a nenasytné, ale silné jako kůň." .
Dalším nešvarem Lešije bylo to, že rád sváděl pocestné z cest. Dokonce i obracel cedule ukazující směr cesty a tak podobně. Lešij se též zjevuje prý například jako kočí s kočárem a nabízí pocestnému to, že ho ochotně sveze kam bude chtít. Pokud se však nechá nachytat, tak ho odveze někam úplně jinam.
Když Lešij jde po lese, tak to poznáte prý tak, že jeho kroky provází šumot a šustot stromů. Máchal píše (cituji): "Bloudí rád po lese, houpá se na stromech, hvízdá, chechtá se, tleská dlaněmi, práská knutem, řehtá jako kůň, bučí jako kráva, štěká jako pes a mňouká jako kočka."
LEŠIJ a jemu podobné "bytosti" jsou zobrazovány různě (často záleží na době a na kraji). Někdy prý nemá podobu žádnou a je to jen "stín" který můžeme údajně zahlédnout v lese takzvaně "koutkem oka".
Dle legend se Lešij zjevuje buď jako člověk (popřípadě tvor, který je člověku podoben) a nebo jako zvíře či rostlina.
LEŠIJ ZVÍŘE
V případě zvířete na sebe Lešij bere údajně nejčastěji podobu koně, vlka, divočáka či prasete domácího, medvěda a podobně. Můžeme ho spatřit v lese též v podobě stromu či houby - nejčastěji muchomůrky. Spekulovat o tom, zda-li to či ono zvíře je zrovna Lešij, je myslím si zcela zbytečné. Nechám na ctěném čtenářstvu čemu bude a čemu chce věřit:-) Každopádně víra v tyto lesní bytosti je přínosem pro ekologii a ochranu přírody. Člověk věřící v "pána lesa" (ať už ho pojmenujeme Lešij či muchomůrka etc) se v lese bude v obavě před případnou mstou ze strany "pána lesa" chovat ohleduplně a nebude les ničit a rušit zvěř.
V případě zvířete na sebe Lešij bere údajně nejčastěji podobu koně, vlka, divočáka či prasete domácího, medvěda a podobně. Můžeme ho spatřit v lese též v podobě stromu či houby - nejčastěji muchomůrky. Spekulovat o tom, zda-li to či ono zvíře je zrovna Lešij, je myslím si zcela zbytečné. Nechám na ctěném čtenářstvu čemu bude a čemu chce věřit:-) Každopádně víra v tyto lesní bytosti je přínosem pro ekologii a ochranu přírody. Člověk věřící v "pána lesa" (ať už ho pojmenujeme Lešij či muchomůrka etc) se v lese bude v obavě před případnou mstou ze strany "pána lesa" chovat ohleduplně a nebude les ničit a rušit zvěř.
LEŠIJ ČLOVĚK
V případě lidské podoby se Lešij často zobrazuje jako stařec se zarostlou tváří (podobně jako Krakonoš), v zeleném oděvu či v tmavém oděvu. Někdy může mít i kopyta místo nohou a někdy zase může mít zvířecí srst (podobně jako vlkodlak). Vlasy a vousy má často šedivé až bílé a hlavně neudržované a dlouhé. Někdy dokonce může mít i malé růžky, dlouhé nechty a tak podobně. Snad aby zapadl do lesa a nebyl vidět, tak má zelené oči.
V případě lidské podoby se Lešij často zobrazuje jako stařec se zarostlou tváří (podobně jako Krakonoš), v zeleném oděvu či v tmavém oděvu. Někdy může mít i kopyta místo nohou a někdy zase může mít zvířecí srst (podobně jako vlkodlak). Vlasy a vousy má často šedivé až bílé a hlavně neudržované a dlouhé. Někdy dokonce může mít i malé růžky, dlouhé nechty a tak podobně. Snad aby zapadl do lesa a nebyl vidět, tak má zelené oči.
Zdá se, že Lešij byl vytvořen v pověstech prostého lidu proto, aby sloužil jako "strašák" pro děti, ale možná i pro dospělé. "Děti, nechoďte do lesa, nebo vás potká Lešij a unese vás." A tato "zastrašující pohádka" mohla postupně přerůst v pověst, která se nám dochovala až do dnes. Lešij se mohl stát také dobrou výmluvou pro mnohé lidi. Jen si to představte: zdržíte se s kamarádama v hospodě (a nebo u milenky), přijdete domů k manželce pozdě a řeknete jí: "Potkal jsem Lešije v lese a tak jsem zabloudil a proto jdu tak pozdě." Manželka může uvěřit a pokud ne, tak to může použít příště sama pro sebe - když mohl Lešij potkat jejího muže, tak proč by nemohl potkat i jí. A představte si, že se vám narodí hloupé dítě. V tomto případě vám taktéž může pomoci Lešij. Stačí jen říct: "Naše dítě bylo móóóc chytré, ale pak šlo do lesa, Lešij ho unesl. A místo toho našeho chytrého dítěte nám vrátil úplně jiné dítě." A pokud půjdete lesem a uslyšíte vítr v korunách, tak věřte, že to jde na procházku sám ochránce lesa Lešij. A pokud uvidíte divoké prase či medvěda, tak rychle utíkejte, protože i to může být Lešij :-)
ČÁST 3: BABA JAGA, JEZINKA A DALŠÍ DIVÉ ŽENY
JMÉNA A SYNONYMA UŽÍVANÁ V JINÉM KRAJI ČI V JINÉ DOBĚ:
JAGA (převážně používané v Rusku);
BABA JAGA (převážně používané v Rusku);
LESNÍ BÁBA (převážně používané v Čechách a na Moravě);
ČARODĚJNICE (převážně používané v Čechách a na Moravě);
DIVÍŽENKA, DIVOŽENKA (převážně používané v Čechách a na Moravě);
DZIWOŹONY (převážně používané v Polsku);
BOGINJE (převážně používané v Polsku a v Rusku), (*1);
BOGIEŃKI (převážně používané v Polsku a v Rusku), (*1);
BOGUNKI (převážně používané v Polsku a v Rusku), (*1);
DŹIWJE ŽONY (převážně používané v Srbsku);
DIVJE DEVOJKE (převážně používané ve Slovinsku);
DEKLE (převážně používané ve Slovinsku);
JĚZĚNKA (převážně používáno ve staročeštině);
JEZINKA (novější podoba slova JĚZĚNKA)
GORNE IEDZE (převážně používáno ve staropolštině);
JEDZYNĚ (novější podoba názvu GORNE IEDZE);
DIVI - TE ŽENA (převážně používané v Bulharsku), (*2);
JAGA - BABA (novější podoba názvu BABA JAGA, která je používána převážně v Polsku), (*2);
JEDŽI - BABA (novější podoba názvu BABA JAGA, která je používána převážně v Polsku), (*2);
JEŽI - BABA, JEŽIBABA (novější podoba názvu BABA JAGA, která je používána v Česku), (*3);
LEŠIJKA (ženská podoba Lešije);
BABA JAGA (převážně používané v Rusku);
LESNÍ BÁBA (převážně používané v Čechách a na Moravě);
ČARODĚJNICE (převážně používané v Čechách a na Moravě);
DIVÍŽENKA, DIVOŽENKA (převážně používané v Čechách a na Moravě);
DZIWOŹONY (převážně používané v Polsku);
BOGINJE (převážně používané v Polsku a v Rusku), (*1);
BOGIEŃKI (převážně používané v Polsku a v Rusku), (*1);
BOGUNKI (převážně používané v Polsku a v Rusku), (*1);
DŹIWJE ŽONY (převážně používané v Srbsku);
DIVJE DEVOJKE (převážně používané ve Slovinsku);
DEKLE (převážně používané ve Slovinsku);
JĚZĚNKA (převážně používáno ve staročeštině);
JEZINKA (novější podoba slova JĚZĚNKA)
GORNE IEDZE (převážně používáno ve staropolštině);
JEDZYNĚ (novější podoba názvu GORNE IEDZE);
DIVI - TE ŽENA (převážně používané v Bulharsku), (*2);
JAGA - BABA (novější podoba názvu BABA JAGA, která je používána převážně v Polsku), (*2);
JEDŽI - BABA (novější podoba názvu BABA JAGA, která je používána převážně v Polsku), (*2);
JEŽI - BABA, JEŽIBABA (novější podoba názvu BABA JAGA, která je používána v Česku), (*3);
LEŠIJKA (ženská podoba Lešije);
BABA JAGA je považována za vládkyni kouzel či za čarodějnici;
BABA JAGA je považována za vládkyni lesa;
BABA JAGA je považována za vládkyni podsvětí;
BABA JAGA je považována za vládkyni smrti;
BABA JAGA je považována za vědmu (exemli causa na severu Ruska);
BABA JAGA je považována za matku draků;
BABA JAGA je považována za požíračku lidského masa.
BABA JAGA je považována za vládkyni lesa;
BABA JAGA je považována za vládkyni podsvětí;
BABA JAGA je považována za vládkyni smrti;
BABA JAGA je považována za vědmu (exemli causa na severu Ruska);
BABA JAGA je považována za matku draků;
BABA JAGA je považována za požíračku lidského masa.
Má-li prý člověk odvahu a schopnost s Babou Jagou vyjednávat a nemá-li strach, může dle legend využít její schopnosti ve svůj prospěch. Tato legenda je přeneseně zobrazena i v klasické ruské pohádce "Mrazík".
Je zobrazována exempli causa jako kostlivec v ženské podobě, má ostré zuby, ostré drápy. Většinou je to stařena mající "dlouhá" ňadra. Některé zdroje uvádějí, že si svá ňadra přehazuje přes svá ramena na záda.
Zobrazována je i jako klasická čarodějnice t.z. tak, jak známe čarodějnice dnes. Na obrazech často létá na koštěti či v hmoždíři.
EROTICKÝ VÝZNAM BABY JAGY:
Baba Jaga používá dle legend (i dle maleb) hmoždíř a tlouk. Toto je vysvětlováno v podání některých folkloristů tak, že tyto dva předměty mají erotický význam (podobně jako symbol lingamu a vagíny v hindských mýtech). Hmoždíř v tomto případě symbolizuje ženské genitálie a tlouk je symbolem mužského falu. Oba společně jsou pak symbolem plodnosti.
Baba Jaga používá dle legend (i dle maleb) hmoždíř a tlouk. Toto je vysvětlováno v podání některých folkloristů tak, že tyto dva předměty mají erotický význam (podobně jako symbol lingamu a vagíny v hindských mýtech). Hmoždíř v tomto případě symbolizuje ženské genitálie a tlouk je symbolem mužského falu. Oba společně jsou pak symbolem plodnosti.
DÚM BABY JAGY
Již jsem zmiňoval klasickou pohádku MRAZÍK. Jestliže jste si jí pamatujete, tak si jistě vzpomenete na část, kdy Baba Jaga žije v chaloupce na kuří noze. Toto pojetí domu této bytosti má původ v ruských legendách. V těch se také dočteme o domu na kuří noze či o domu na několika kuřích nohách. Ovšem nebylo vždy podmínkou, že dům Baby Jagy stál na kuří noze. Mohlo se i jednat o dům, který byl podoben domům sedláků v té době.
KDE SE VZALA KUŘÍ NOHA ?
Na tuto otázku nelze až tak jednoduše a hlavně jednoznačně odpovědět. Někteří záhadologové a folkloristé se domnívají, že legenda o kuří noze má svůj původ v obětech starých slovanů. Když se stavěl dům, stáj, statek a podobně, tak se do základů domu (často k základnímu kameni) dávala oběť (úplatek bohům či bytostem ze světa nadpřirozeného). Tato oběť byla často v podobě mrtvé slepice, mrtvého kuřete či jiného domácího zvířete (většinou však domácího ptactva). A tato "ptačí" oběť se dává do spojitosti "kuří nohy" v základech chalupy v které dle legend žije Baba Jaga. V některých legendách je chalupa Baby Jagy obehnána plotem, který je vytvořen z kostí, které mohou být buď kuřecí či lidské. V případě kuřecích kostí by to mohlo potvrzovat onu domněnku o tom, že chalupa Baby Jagy má souvislost se slovanskou obětí domácího ptactva. Avšak u kostí lidských je to dosti podivné, protože jsem nikde nenašel jedinou zmínku o tom, že by se obětoval člověk při stavbě domu. Možná však, že plot, který je tvořen z kostí lidí, má pouze sloužit jen k vyvolávání strachu - vždyť se jedná jen a jen o legendu.
Poznámky v textu:
(*1) - Dle Jana Máchala též spojováno se Sudicemi (česky "sudičky");
(*2) - Má dle charakteristiky nejvíce společného s Babou Jagou;
(*3) - Přeneseně se též používá jako nadávka.
(*1) - Dle Jana Máchala též spojováno se Sudicemi (česky "sudičky");
(*2) - Má dle charakteristiky nejvíce společného s Babou Jagou;
(*3) - Přeneseně se též používá jako nadávka.
Jaroslav Demeter Ptáček
(původně publikováno na www.svetadiel.sk a www.putnici.sk )
Použitá literatura:
Jan Máchal: Bájesloví slovanské (nakladatelství J. Otto Praha 1907);
Elizabeth Warnerová: Ruské mýty nakladateství KMa Levné knihy 2006);
Jozef Karika: Slovanská magie (Nakladatelství Vodnář 2003)