close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

MÝTY A LEGENDY: Krak, Krak II. a Wanda

29. února 2008 v 11:49 | Jaroslav D. Ptáček |  ČLÁNKY
Představte si, že by se vám narodil syn. Jmenoval by se napříklal Jan. Pak by se vám narodil další syn a ten by byl také pojmenován Jan. Že je to nesmysl? Jistě je, ale v legendách o rodině Krakově je to normální. Král Krak má syna Kraka a syna Kraka. Syn Krak je starší než syn Krak. Krak i Krak bojoval u dnešního města Krakov s nestvůrou, která si žádala oběti.

KRAK: DALŠÍ JMÉNA A SYNONYMA UŽÍVANÁ V JINÉM KRAJI ČI V JINÉ DOBĚ
GRAKCHUS;
CROKOS;
KROK (historičtí badatelé se snaží najít spojitost mezi polským Krakem a českým mýtickým knížetem Krokem).


Otec:
KRAK
Synové Kraka:
KRAK;
KRAK II.;
LECH.
Dcera:
WANDA je dcerou svého otce Kraka, jenž je synem Kraka (nejstaršího, označeného zde jako otec). Jestliže některé zdroje uvádějí, že je Wanda vnučkou Kraka, tak to znamená, že je tím myšlen Krak nejstarší. Každopádně je podivné to, že otec Krak (dědeček Wandy) dal dvěma synům naprosto stejné jméno: Krak. Proto byl mladší syn otce Kraka, jenž se jmenoval také Krak (jako jeho starší bratr), označován jako Krak II. Wanda by tedy měla být dcerou staršího Kraka, jenž je někdy též označován jako Krak I. Zdá se vám to zamotané? Ale vždyť je to jen mýtus ...



LEGENDA O TOM, JAK KRAK ZABIL DRAKA
Nápadně to připomíná naše pohádky o tom, jak Honza zabil draka. Ale ono to spíš bude přesně naopak, to znamená, že z těchto legend následně vznikají lidové pohádky.
Dle legend byl u města, které dnes známe pod názvem Krakov, netvor (někdy se uvádí drak či saň). Tento tvor vyžadoval, aby mu obyvatelstvo přinášelo oběti (jak už to tak v pohádkách chodí). A proto s tímto tvorem bojoval jak Krak I. (starší syn krále Kraka, otec Wandy) a Krak II. (mladší syn krále Kraka). Potom, co byla obluda zabita, se město začalo jmenoval po svém zachránci - Krakov. Ovšem tento příběh může být pouhou alegorií a onen tvor (drak, netvor, obluda, saň etc) mohl být někým, kdo vyžadoval nějaké oběti (určitá forma daní a podobně). Mohl to být jeden člověk nebo více lidí (několikahlavá saň), která "vysávala" obyvatelstvo do doby, než ho zachánil Krak I. a Krak II.
Pověsti o draku u Krakova sepsal polský kronikář Gallus Anonymus v kronice "Anonyma Galla - kronika čili děje knížat a vládců Polských". Tato kronika byla složena ze třech knih a končila rokem 1113.
Dalším kronikářem, který se zmiňuje o těchto legendách je Wincent Kadlubek, jenž je autorem "Kroniky Poláků". Jeho kronika končila rokem 1202 a byla částečně veršovaná.
Starší syn krále Kraka (Krak) měl vládnout po svém otci. Zabil ho však jeho mladší bratr (Krak II). Krak II. však zemřel a nezanechal po sobě žádné děti. Proto se vlády ujala Wanda, dcera zabitého staršího bratra Kraka (vnučka krále Kraka - nejstaršího).
Ale jiná legenda nám říká to, že Krak II. byl ze země vyhnán a proto se vlády ujala Wanda.



DVA PAHORKY U KRAKOVA
U města Krakov jsou dva pahorky. Jeden z těchto pahorků je považován za mohylu Kraka (myšleno Kraka I., který byl starším synem krále Kraka). Druhá mohyla patří jeho dceři Wandě.



LEGENDA O WANDĚ
Wanda byla dle pověstí velice krásná a velice chytrá žena. O Wandě je psáno i v Kronice Poláků (od Wincenta Kadludka): " ... dalece převyšovala všechny jak pěknou postavou, tak půvabem a líbezností ... "
Údajně však Wanda i přes svou krásu zůstala pannou. Dvořil se jí prý německý kníže Rytogar (*1) Dokonce se jí dvořil s celou svou armádou (chápejme to tak, že si jí chtěl "ukořistit" za každou cenu - třeba i pomocí krvavého boje). Wanda se však postavila do čela Poláků a vojsko knížete Rytogara bylo vyhnáno. Tím byl Rytogar velice potupem a tak raději nalehl na svůj meč a spáchal takto sebevraždu. Ani Wanda však neměla nikterak hezký osud, protože taktéž spáchala sebevraždu - ukončila svůj život skokem do řeky Vandalus (*2).



Poznámky k textu:
(*1) Rytogar - též Rudiger, Rytyger;
(*2) Vandalus - jedná se o řeku Vislu.



Jaroslav Demeter Ptáček


Tento článek jsem původně publikoval na Svetadiel.sk



Použitá literatura:
Profantová, Profant: Encyklopedie slovanských bohů a mýtů (Nakladatelství Libri Praha 2004);
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.