Člověk není nikdy
blíže k Bohu,
než když se skloní
a dotkne zvířete v nouzi.
blíže k Bohu,
než když se skloní
a dotkne zvířete v nouzi.
(Roary Kennedy Smith)
NĚKTERÁ ZVÍŘATA, KTERÁ BYLA UCTÍVÁNA KELTY
JELEN, král lesů;
LOSOS,zvíře poznání;
HUSA, zvíře války;
JEŘÁB, špatné znamení;
VOLAVKA, taktéž špatné znamení;
VRÁNA, symbol smrti;
HAVRAN, symbol smrti a pekla;
OREL, symbol svobody, síly, světla;
LABUŤ, symbol věrnosti a lásky;
KONĚ, symbol odvahy, ušlechtilosti, rychlosti etc)
LOSOS,zvíře poznání;
HUSA, zvíře války;
JEŘÁB, špatné znamení;
VOLAVKA, taktéž špatné znamení;
VRÁNA, symbol smrti;
HAVRAN, symbol smrti a pekla;
OREL, symbol svobody, síly, světla;
LABUŤ, symbol věrnosti a lásky;
KONĚ, symbol odvahy, ušlechtilosti, rychlosti etc)
JELEN
Jelen byl u keltů uctíván hlavně díky jeho rychlosti a díky jeho mohutnému paroží, které symbolizuje královskou korunu.Jelen je nejenom u keltů pokládán za krále (či za pána) lesů. Často se věřilo tomu, že je jelen převtělená forma nějakého boha (e.c. Cernunna). Bílého jelena si keltové považovali, protože se věřilo, že je z jiného světa a že spojuje svět náš se světem na "druhém břehu". Některé keltské teorie považují bílého jelena za nejstaršího tvora na světě. Jelen byl v keltské astrologii spojován s planetou Venuší.
Jelen byl u keltů uctíván hlavně díky jeho rychlosti a díky jeho mohutnému paroží, které symbolizuje královskou korunu.Jelen je nejenom u keltů pokládán za krále (či za pána) lesů. Často se věřilo tomu, že je jelen převtělená forma nějakého boha (e.c. Cernunna). Bílého jelena si keltové považovali, protože se věřilo, že je z jiného světa a že spojuje svět náš se světem na "druhém břehu". Některé keltské teorie považují bílého jelena za nejstaršího tvora na světě. Jelen byl v keltské astrologii spojován s planetou Venuší.
LOSOS
Losos byl pro kelty tvorem, jenž jim dokázal údajně přinášet velké znalosti a velká tajemství. Říkalo se mu "Losos poznání". Nechalo by se říct, že keltové považovali mořské tvory za moudrá božstva. V keltské astrologii je losos spojován s planetou Saturn.
HUSA
Husa byla uctívána pro její ostražitost a pro její starostlivost. Taktéž pro její odvahu s jakou dokáže například chránit svá mláďata. Ale i s bojem a válkou byl spojován tento pták.
Husa byla taktéž pokládána za určitou spojnici mezi živlem vody a mezi živlem vzduchu (a to proto, že se pohybuje ve vodě i ve vzduchu). Za tuto spojnici bylo považováno více vodních ptáků. Dále pak byla husa pokládána za "spojnici" se smrtí a přechodu do onoho světa ("jiného světa", "světa na druhém břehu" etc.)
JEŘÁB A VOLAVKA
Jeřáb měl dle keltských mýtů podobné vlastnosti jako husa (živel voda a živel vzduch). avšak jeřáb byl pokládán obecně za špatné znamení. Věřilo se, že když je jeřáb přítomen na místě na kterém bojují keltové, tak je tento pták obere o jejich sílu a o jejich odvahu. Jeřáb je pokládán za znamení klamu a za znamení trestu za lež. Další mýtus je o tom, že prý žárlivé a zlé ženy byly proměňovány v jeřáby. Miranda Greenová k tomuto píše (cituji): " ... chraplavý křik těchto ptáků (myšleno jeřábů) asi připomínal vřeštění štěkny (zlé a hádavé ženy)... ". Symbolika volavky byla v keltských mýtech podobná jako symbolika jeřába.
VRÁNA A HAVRAN
Vrána byla spojována hlavně se smrtí. Tato spojitost vznikla pravděpodobně tím, že vrána požírala mršiny. K tomuto spojení také pravděpodobně přispěla i černá barva těchto ptáků. Vrána na bojišti byla pokládána za špatné znamení (podobně jako jeřáb či volavka). Vrána byla spojována (hlavně v Irsku) s bohyní Morrigan a Badbh. Tyto dvě bohyně se dle mýtů dokázaly proměnit ve vránu. A v této podobě prý přinášely pohromu. Havran měl dle mýtů podobné vlastnosti a podobnou symboliku jako vrána. Byl spojován se smrtí a s peklem.
OREL
Orel byl spojován s oblohou (se živlem vzduchu). Byl též pokládán za symbol síly a svobody, ale také za symbol světla. Jelikož orel žral i mršiny, tak byl mnohdy spojován s bohy smrti. Ve velšské mytologii se věřilo, že orel je jinou podobou boha Llewa (Llew Llaw Gyffes). I když jiné prameny uvádějí, že symbolem tohoto boha byl jelen bílé barvy. V keltské astrologii byl orel spojován s planetou Jupiter.
LABUŤ
Labuť - toť symbol věrnosti a lásky. Dle mýtů se labuť mohla proměnit na krásnou ženu a nebo naopak mohla být krásná žena zakleta do podoby labutě.
KONĚ
"Jim nepřísluší proč se ptát,
jim patří konat a umírat.
A šest stovek jich jako jedno tělo
na rozkaz do údolí vjelo."
(Tennyson)
Miranda Greenová o symbolice koně píše (cituji): "V keltském světě uctívali koně pro jejich krásu, rychlost, odvahu a sexuální vitalitu. Tento tvor se stal v keltské společnosti symbolem elity vznešených válečníků, rytířů. Mnohé kulty byly spojovány s koňmi: Váleční bohové, například Mars Corotiacus v suffolkském Martleshamu, bývali v ikonografii zobrazováni na koňském hřbetu ..."
Kůň měl v keltských mýtech i svou bohyni, která se jmenovala Epona. Její jméno je odvozeno od keltského slova "epos", které znamená kůň. Zajmavé je, že kůń se používal i jako oběť - ale jen vyjímečně. Nicméně pozůstatek tohoto rituálu byl nalezen například v Yorkshire, ale i v ČR v jeskyni Býčí skála. Tento pozůstatek je datován asi do šestého století před naším letopočtem. Proč a nebo jakému bohu byla tato oběť určena jsem nezjistil. Předem si však dovoluji vyloučit to, že by tato oběť měla něco společného s bohyní Eponou. Ta totiž byla ochránkyně koní, takže by bylo zcela nelogické jí koně obětovat. Kůň byl obětován tak, že jeho tělo bylo rozděleno na čtyři části, což by se nechalo vysvětlit například tak, že by se mohlo jednat o evokaci čtyř živlů a nebo čtyř svět. stran. V jeskyni Býčí skála v České republice byla obět provedena také takto, ale jednalo se o dva koně. Kůň byl obětován i v době II. Světové války. Některé prameny uvádějí, že důstojníkům SS bylo připravováno koňské maso. I v germánských mýtech byl kůň pokládán za posvátné zvíře a možná právě proto platil za posvátné i za II. Světové války - takže se zdá celkem nelogické, proč byl kůň obětován. Mohlo se jednat i o koně zraněné (e.c. postřelené v boji). Možné je též i to, že se věřilo tomu, že krása, rychlost,,odvaha a sexuální vitalita, přejde do toho, kdo jeho maso sní. V keltské astrologii byl kůň spojován s planetou Merkur.
Kůň měl v keltských mýtech i svou bohyni, která se jmenovala Epona. Její jméno je odvozeno od keltského slova "epos", které znamená kůň. Zajmavé je, že kůń se používal i jako oběť - ale jen vyjímečně. Nicméně pozůstatek tohoto rituálu byl nalezen například v Yorkshire, ale i v ČR v jeskyni Býčí skála. Tento pozůstatek je datován asi do šestého století před naším letopočtem. Proč a nebo jakému bohu byla tato oběť určena jsem nezjistil. Předem si však dovoluji vyloučit to, že by tato oběť měla něco společného s bohyní Eponou. Ta totiž byla ochránkyně koní, takže by bylo zcela nelogické jí koně obětovat. Kůň byl obětován tak, že jeho tělo bylo rozděleno na čtyři části, což by se nechalo vysvětlit například tak, že by se mohlo jednat o evokaci čtyř živlů a nebo čtyř svět. stran. V jeskyni Býčí skála v České republice byla obět provedena také takto, ale jednalo se o dva koně. Kůň byl obětován i v době II. Světové války. Některé prameny uvádějí, že důstojníkům SS bylo připravováno koňské maso. I v germánských mýtech byl kůň pokládán za posvátné zvíře a možná právě proto platil za posvátné i za II. Světové války - takže se zdá celkem nelogické, proč byl kůň obětován. Mohlo se jednat i o koně zraněné (e.c. postřelené v boji). Možné je též i to, že se věřilo tomu, že krása, rychlost,,odvaha a sexuální vitalita, přejde do toho, kdo jeho maso sní. V keltské astrologii byl kůň spojován s planetou Merkur.
Připravil: Jaroslav Demeter Ptáček
Použitá literatura:
Miranda Greenová: Keltské mýty (KMa Levné knihy 2006);
Edain McCoyová: Keltské mýty a magie (Volvox Globator 1999);
Boria Sax: Zvířata ve Třetí říši (Nakladatelství Dokořán 2003)
Miranda Greenová: Keltské mýty (KMa Levné knihy 2006);
Edain McCoyová: Keltské mýty a magie (Volvox Globator 1999);
Boria Sax: Zvířata ve Třetí říši (Nakladatelství Dokořán 2003)