Podpoříte lidi se zrakovým postižením, kteří se chtějí živit vlastní prací, jako to již učinili mladí návrháři pro Práci bez bariér. Více informací najdete - Z D E -
Komentáře
1Kačeninkaaaaa :D | Web | 20. dubna 2008 v 19:14 | Reagovat
Pozn.: Pro čtení toho článku si představte, že jste velký asi tak jako včela, brouk, mravenec...
Už když jsem se narodila, věděla jsem, že nebudu moc velká. Všichni m říkali, že se vytáhnu a spraví se to, ale už je mi 18 a nic se nespravilo. Od narození jsem vyrostla necelé 3 centimetry. Jmenuju se Mandy. Znáte tu písničky Mandy? Ti mi vžycky zpívala maminka, zpívala ji dokud mi neumřela. Tatínek od nás odešel, když se mi narodil bratr. Víte, říká se, že co je malé, to je hezké. Jenom to není vždy pravda. V dětství se mi ostatní děti smáli, že jsem malá a tak se se mnou bavila jenom Ally. Moje nejlepší kamárdka. Ta mi vždycky dodala sílu, že i když jsem malá, vidím vysoko. Vidím, to co ostatní nevidí. Jak padá kapka vody z květiny na zem, jak se od louží odráží paprsky slunce, jak roste tráva. Pomalu a tiše. A tak jsem díky Ally získala nejmíň málo sebevědomí. Když ty děti vyrostly, zapomněli na mně. byla jsem ještě menší než teď, a už mě... Přehlíželi. Mrzelo to. A tak jsem utekla, utekla jsem od maminky, která mi pomáhala, utekla jsem od Ally, která mi dodávala sílu, velikost. A nechala jsem je tam někde... Utekla jsem pryč a tam jsem poznala stejně malého tvora jako jsem byla já. Věděla jsem, že je to člověk, se kterým chci strávit zbytek života. A v tom zamilování jsem zapomněla na moje nejbližší. Žila jsem s malým manželem a s malými dětmi až mi jednoho dne přišel dopis, kde stálo, že mi umřela maminka. Připadala jsem si hrozně. Při pomyšlení na to, že to ona mi byla oporou v mém životě a já utekla bez rozloučení, bez jediného polibku a šla jsi vlastní cestou mi tečou slzy. Víte, když chcete něco ve svém životě dokázat, nesmíte zapomínat na životy těch, které máte rádi. vrátila jsem se i s mojí ridnou do rodného města. Tam už mě nikdo neznal. Ty děti, se kterými jsem vyrůstala mi nevěřeili, že jsem to já, ale to mi v tu chvíli bylo jedno. Bylo mi jedno, že mě neznají, bylo mi jedno, že jsem malá. Chtěla jsem vidět maminku. To už ale nešlo. Tak jsem sebrala odvahu a šla za Ally. Ta už mě ale nechtěla vidět, měla jsem pocit, že už nechce znát tu Mandy co je teď. Ona znala Mandy z dětství, tu, ve které měla d§věru a myslela si, že by nikdy neutekla. Nechtěla už mě znát. Zradila jsem ji, zradila jsem maminku jenom proto, abych dosáhla svého cíle. Vyrůst.
Zaujalo tě to? U mě na blogu toho je vic :) ale je to na Tobě ;)
Pozn.: Pro čtení toho článku si představte, že jste velký asi tak jako včela, brouk, mravenec...
Už když jsem se narodila, věděla jsem, že nebudu moc velká. Všichni m říkali, že se vytáhnu a spraví se to, ale už je mi 18 a nic se nespravilo. Od narození jsem vyrostla necelé 3 centimetry. Jmenuju se Mandy. Znáte tu písničky Mandy? Ti mi vžycky zpívala maminka, zpívala ji dokud mi neumřela. Tatínek od nás odešel, když se mi narodil bratr. Víte, říká se, že co je malé, to je hezké. Jenom to není vždy pravda. V dětství se mi ostatní děti smáli, že jsem malá a tak se se mnou bavila jenom Ally. Moje nejlepší kamárdka. Ta mi vždycky dodala sílu, že i když jsem malá, vidím vysoko. Vidím, to co ostatní nevidí. Jak padá kapka vody z květiny na zem, jak se od louží odráží paprsky slunce, jak roste tráva. Pomalu a tiše. A tak jsem díky Ally získala nejmíň málo sebevědomí. Když ty děti vyrostly, zapomněli na mně. byla jsem ještě menší než teď, a už mě... Přehlíželi. Mrzelo to. A tak jsem utekla, utekla jsem od maminky, která mi pomáhala, utekla jsem od Ally, která mi dodávala sílu, velikost. A nechala jsem je tam někde... Utekla jsem pryč a tam jsem poznala stejně malého tvora jako jsem byla já. Věděla jsem, že je to člověk, se kterým chci strávit zbytek života. A v tom zamilování jsem zapomněla na moje nejbližší. Žila jsem s malým manželem a s malými dětmi až mi jednoho dne přišel dopis, kde stálo, že mi umřela maminka. Připadala jsem si hrozně. Při pomyšlení na to, že to ona mi byla oporou v mém životě a já utekla bez rozloučení, bez jediného polibku a šla jsi vlastní cestou mi tečou slzy. Víte, když chcete něco ve svém životě dokázat, nesmíte zapomínat na životy těch, které máte rádi. vrátila jsem se i s mojí ridnou do rodného města. Tam už mě nikdo neznal. Ty děti, se kterými jsem vyrůstala mi nevěřeili, že jsem to já, ale to mi v tu chvíli bylo jedno. Bylo mi jedno, že mě neznají, bylo mi jedno, že jsem malá. Chtěla jsem vidět maminku. To už ale nešlo. Tak jsem sebrala odvahu a šla za Ally. Ta už mě ale nechtěla vidět, měla jsem pocit, že už nechce znát tu Mandy co je teď. Ona znala Mandy z dětství, tu, ve které měla d§věru a myslela si, že by nikdy neutekla. Nechtěla už mě znát. Zradila jsem ji, zradila jsem maminku jenom proto, abych dosáhla svého cíle. Vyrůst.
Zaujalo tě to? U mě na blogu toho je vic :) ale je to na Tobě ;)