"Navrátilci či duchové se stávali z čarodějů a lidí, kteří zemřeli s duší obtěžkanou mnoha hříchy. Obecně byla rozšířena domněnka, že čarodějové uzavírali smlouvu s ďáblem a že po smrti jde jejich duše přímo do pekla, kde už navždy zůstane. Lidé věřili, že smrtelná agónie takovýchto zlosynů bývá neobyčejně zdlouhavá a intenzivní kvůli démonům, kteří svádí boje s dušemi zdráhajícími se opustit tělo."
(Elizabeth Warnerová: Ruské mýty)
Tento pohled na život po smrti či na život mezi životy (bardo) trvá mnohdy a mnohde i dnes. Vždyť jste se určitě již setkali s tím názorem, že duše sebevraha nenajde po své smrti klid, že bude věčně zatracena, že bude putovat po tomto světě a "strašit", že setrvá na místě na kterém zemřela - exempli causa v podobě ducha místa. Občas se i dnes tento názor rozšiřuje i na duše těch lidí, které někdo zavraždil, popřípadě i těch lidí, jejiž smrt byla tragická. Vlastně i fakt, že sebevrahové jsou pohřbeni u zdi (či za zdí) hřbitova něčemu nasvědčuje.
ZOMBIE V RUSKÝCH LEGENDÁCH
Pojem zombie byl znám i v ruských legendách. Definice zombie jakožto nemrtvého (či nemrtvé) či oživlého mrtvého těla, byla prakticky stejná jako v dalších kulturách. Zombie (dle ruských legend) vytvořil údajně démon či čert, který vstoupil do těla tragicky zemřelého člověka. K tomuto mohlo dojít e.c. tak, že se démon (či čert) dostal do těla mrtvého skrze jeho ústa. Setkat se můžeme i s případy, že zombie vznikl tak, že z něj byla stažena kůže a pak byl prý démonickou silou oživen. To by ošem znamenalo, že zde není míněna duše zemřelého, ale přímo jeho fyzické tělo.
Aby se ze zemřelého nestal zombie, tak prý stačilo jeho tělo polít vařící vodou (což je z hlediska hermetismu nelogické). Další "obranou" bylo to, že se mrtvému přeřezala achillova šlacha, vrazil se do jejího srdce kůl a nebo se rovnou odťala hlava. Zde můžeme najít určitou podobnost s upíry proti kterým se dle legend (snad po celém světě) "bojuje" stejně. Další podobnost lze spatřit i v tom, že tyto zombie v ruských povídačkách vyhledávají lidskou krev a lidské maso.
NEBE V RUSKÝCH LEGENDÁCH
Elizabeth Warnerová popisuje v knize "Ruské mýty" cestu do nebe velice stručně (cituji): "Požehnaná duše ... radostně stoupá do nebeského království, na zlatém podnose ji vzduchem nesou andělé, případně holátka na bílém plášti ... " "Ruské" nebe můžeme najít i na obrazech mistrů či kresbách prostého lidu. Většinou je na těchto obrazech spousta květin, ovoce, stromů, zvířat která nejsou nikterak zlá a podobně.
Elizabeth Warnerová popisuje v knize "Ruské mýty" cestu do nebe velice stručně (cituji): "Požehnaná duše ... radostně stoupá do nebeského království, na zlatém podnose ji vzduchem nesou andělé, případně holátka na bílém plášti ... " "Ruské" nebe můžeme najít i na obrazech mistrů či kresbách prostého lidu. Většinou je na těchto obrazech spousta květin, ovoce, stromů, zvířat která nejsou nikterak zlá a podobně.
PEKLO V RUSKÝCH LEGENDÁCH
Pokud jste někdy viděli ruskou (či jinou slovanskou) pohádku o čertech a pekle, tak máte již jasnou představu o tom, jak vypadá "ruské" peklo resp. peklo dle některých ruských legend. "V posvátných verších o Posledním Soudu se můžeme dočíst, jak se Matka země s hřměním rozevírá, z východu na západ vyvrhne ohnivou řeku, která odnáší duše hříšníků do pekel, kde je naházejí do kotlů s vařící smolou... ", píše o pekle Elizabeth Warnerová.
DOMOVINA ANEB RAKEV
Domovina je název pro rakev. Ovšem není to jen tak ledajaká rakev, jak ji známe z našich krajin. Domovina je ve své podstatě obytná místnost pro zemřelého člověka. Je to naprosto jasná víra v život po smrti, což je nejspíš částečně vlivem křesťanského a pravoslavného náboženství. Tak je tomu i v pohledu na život po smrti ve smyslu "zlé ku zlému" a "dobré ku dobrému". Člověk žijící dobře na tomto světě se dostane do nebe a člověk naopak žijící špatně na tomto světě bude zatracen a po smrti bude uvězněn v pekle. Víru v život po smrti lze vypozorovat už i podle toho, že se do hrobů vkládalo to, co měl člověk za svého života rád a nebo k čemu měl vztah. Například jídlo, pití (i alkohol), kapesníky, pomůcky na pletení a na šití (u žen), sekera, nůž, dýmka, tabák (u mužů). A dokonce i peníze "na cestu". Zajímavé je, že jídlo a pití se dává zemřelému nejen při jeho pohřbu, ale i při dalších návštěvách na hřbitově. Domovina připomínala domek, který měl střechu a taktéž alespoň jedno okno. Věřilo se, že duše zemřelého může svobodně oknem odejít a opět se vrátit k odpočinku. Okno také sloužilo k posmrtnému obdarování mrtvého.
Připravil: Jaroslav Demeter Ptáček
Použitá literatura:
Elizabeth Warnerová: Ruské mýty (Levné knihy KMa 2006)