5. Moj 30,15-20
Bible - List Římanům 8,1-11- hlavní biblický oddíl, na který se odkazuji v závorkách, např. (v.1) = Římanům 8,1
1 Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši,
2 neboť zákon Ducha, který vede k životu v Kristu Ježíši, osvobodil tě od zákona hříchu a smrti.
3 Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích,
4 a aby tak spravedlnost požadovaná zákonem byla naplněna v nás, kteří se neřídíme svou vůlí, nýbrž vůlí Ducha.
5 Ti, kdo dělají jen to, co sami chtějí, tíhnou k tomu, co je tělesné; ale ti, kdo se dají vést Duchem, tíhnou k tomu, co je duchovní.
6 Dát se vést sobectvím znamená smrt, dát se vést Duchem je život a pokoj.
7 Soustředění na sebe je Bohu nepřátelské, neboť se nechce ani nemůže podřídit Božímu zákonu.
8 Ti, kdo žijí jen z vlastních sil, nemohou se líbit Bohu.
9 Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho.
10 Je-li však ve vás Kristus, pak vaše tělo sice podléhá smrti, protože jste zhřešili, ale Duch dává život, protože jste ospravedlněni.
11 Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, obživí i vaše smrtelná těla Duchem, který ve vás přebývá.
Bible - 5. Mojžíšova 30,15-20 - podpůrný biblický oddíl ze Starého zákona
15 (Hle, předložil jsem tobě dnes život a dobré, smrt i zlé),
16 Což já přikazuji tobě dnes, abys miloval Hospodina Boha svého, chodě po cestách jeho a ostříhaje přikázaní jeho, ustanovení a soudů jeho, abys živ jsa, rozmnožen byl, a požehnal tobě Hospodin Bůh tvůj v zemi, do kteréž jdeš, abys ji dědičně obdržel.
17 Pakli se odvrátí srdce tvé, a nebudeš poslouchati, ale přiveden jsa k tomu, klaněti se budeš bohům cizím a jim sloužiti:
18 Ohlašuji vám dnes, že jistotně zahynete, aniž prodlíte dnů svých v zemi, do kteréž se přes Jordán béřeš, abys ji dědičně obdržel.
19 Osvědčuji proti tobě dnes nebem a zemí, žeť jsem život i smrt předložil, požehnání i zlořečenství; vyvoliž sobě tedy život, abys živ byl ty i símě tvé,
20 A miloval Hospodina Boha svého, poslouchaje hlasu jeho a přídrže se jeho, (nebo on jest život tvůj, a dlouhost dnů tvých), abys bydlil v zemi, kterouž s přísahou zaslíbil Hospodin otcům tvým Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, že jim ji dá.
Úvod:
Už jsem to chtěl vzdát s výkladem tohoto oddílu. Hledal jsem si už nějaký jiný oddíl v Písmu - to je vždy jednodušší. Ještě jednou jsem se modlil, o Boží posilu a naplnění Duchem a nakonec jsem to nevzdal. Prožil jsem pomoc od Pána Ježíše. Toto je výsledek toho, co jsem přijal. A zdá se mi to jako ilustrace toho, o čem budeme mluvit, proto se s vámi o tom sděluji.
Tyto verše jsme jistě každý mnohokrát četli a asi také párkrát slyšeli vykládat. Myslím, že je potřeba se k nim vracet. Je to tak důležité, protože se s tím, o čem se tu hovoří, setkáváme každý den.
I. V Kristu
Žádné odsouzení
- Začínáme poměrně zhurta, úžasným prohlášením: "Nyní však není žádného odsouzení, pro ty, kdo jsou v KristuJežíši" (v.1) - to je jinými slovy vyjádřené evangelium - dobrá zpráva. Znamená to, že Bůh nás tak neodolatelně miloval, že připravil cestu, jak se vyhnout ospravedlivému odsouzení za naše hříchy.
- Nyní - znamená od té doby, co je dokonáno, co Ježíš zemřel i vstal, abychom byli vysvobozeni za svých hříchů, které nás oddělují od Boha.
- Kdo tvrdí, že žádné hříchy nemá, ať otevře oči, sundá si růžové brýle a poctivě se podívá na svůj život. Jak říká N. Gumbel: "Všichni děláme špatné věci a víme o tom." A také platí, že nikdo z nás by tu jistě nechtěl sedět, kdyby se tu přes projektor promítlo deset nejhorších činů a myšlenek jeho života. Já bych se tu rozhodně dobře necítil.
Evangelium
- A tak je to zpráva o milosti od Boha, že Bůh dává skrze Krista možnost nebýt odsouzen, ale být znovu Božím dítětem, prožívat naplno Boží lásku a blízkost v Kristu Ježíši.
- Bůh nám dal možnost takového vztahu s ním v Kristu, když byl Ježíš odsouzen a zemřel na místo nás za naše hříchy.
- Každý člověk se nyní může rozhodnout, zda vírou přijme toto Boží milosrdenství nabízené v Kristu Ježíši.
- Pro každého, kdo přijal toto Boží řešení našeho postavení před Bohem je tu skrze víru záchrana v Kristu Ježíši.
- Bůh již se na takového člověka nedívá jako na hříšníka, ale dívá se na něho skrze Krista, který je bez hříchu - jsme tedy v Kristu ospravedlněni vírou.
- Nejen, že my jsme tedy skrze tuto svou víru v Kristu, ale, také Kristus je od té chvíle v nás.
Pokračování
- A o tom je celé to pokračování. Vírou jsme přijali Krista a tak jsme v něm, a v něm není žádné odsouzení. Kristus je však skrze Ducha svatého v nás, a tak máme v sobě i Ježíšovu přirozennost.
- Jsou v nás tedy dvě přirozennosti. Naše stará přirozennost, kterou máme od Adama - která nás nutí vzpírat se Bohu, hřešit - ta nás vedla k Božímu odsouzení - ta je v každém člověku. A potom je v každém Božím dítěti, které vírou přijalo Krista, nová přirozennost, nového Adama, tedy Ježíše Krista - která nás vede k životu s Bohem a pro Boha. (v.10)
- Naším úkolem je poddávat se nové Kristově přirozennosti a umrtvovat tu starou padlou a hříšnou přirozennost v nás.
- To je naše každodenní pokračování života víry s Kristem a v Kristu.
II. Dvě přirozennosti
Tělo a Duch
- Tyto dvě přirozennosti jsou naprosto odlišné a dokonce protichůdné. Vedou nás ke zcela protichůdnému životu. Buď děláme, co sami chceme, nebo se dáme vést Božím Duchem.
- Je to oddíl plný opaků, kterými Pavel vysvětluje rozdíly mezi tělesným a duchovním, mezi přirozeným životem z Adama a nadpřirozeným životem z Druhého Adama PJK. Dvě cesty - tělo a Duch svatý.
Tělo
- Jsou tu popsány podstaty a výsledky každé z těchto dvou přirozenností.
- Tělo - není tím myšlena naše tělesná schránka, maso a kosti, ale je jím myšlena právě naše padlá (tedy jen tělesná) přirozennost.
- A ta nemůže naplnit požadavky Božího zákona - je slabá.
- Je sobecká, a sobectví je Bohu nepřátelské - je to zaměření na sebe - na tělo - a to je Bohu nepřátelské.
- Dokonce je tělo i ve vzpouře vůči Bohu. Nejen, že nemůže naplnit Boží požadavky, ale ani nehce - vědomě se staví proti Bohu.
- Ovocem života z těla je - smrt!!! (v.6a)
- To je jasný důvod, proč se nemáme řídit tělem (tedy padlou přirozenností), ale proč se máme řídit Božím Duchem.
- Duch
- Duch: myšlen Boží Duch, Kristův Duch, Duch svatý - osvobodil nás ze zákona hříchu a smrti; pomáhá naplnit spravedlnost požadovanou zákonem; obživuje naše smrtelná těla, uschopňuje nás žít pro Boha.
- Ovocem života z Ducha je život a pokoj!!!! (v.6b)
- Směsice
- To je zvláštní - jako křesťané jsme zvláštní směsice obojího (hibrid) - máme smrti propadlé tělo (kvůli hříchu); ale přebývá v nás Boží Duch, který nás obživuje a činí schopnými naplňovat Boží požadavky. Tělesně podléháme zmaru a smrti, ale duchovně jsme obživováni, jako důsledek ospravedlnění v Kristu Ježíši.
- Jde o to, z čeho jsme živi, z jakého zdroje - z těla nebo z Božího Ducha. (v.8-9) podle toho jsme pak buď mrtví, nebo živí Bohu a Kristu.
- Je lehké nechat se strhnout tělem, ale dát se vést Duchem, se musíme učit - dávat Duchu přednost před sobectvím - učíme se to den co den. Stále zjišťuji, že to moc neumím, co vy?
- III. Život v Kristu
1. Vztah s Ježíšem
- Soustředění na sebe, dělat co já chci - to není jen pro lidi nevěřící, ale je to právě pro věřící - nejde jen spoléhat na své zásady a předsevzetí, ale je potřeba nechat se vést Bohem skrze jeho Ducha. A to je cesta, kterou nelze jít bez každodenního osobního vztahu s Ježíšem.
- Nelze to naplnit jen plněním pravidel vyňatých z Bible, to nestačí, to už se předtím neosvědčilo - to byl zákon - "Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost;" (v.3a) Bylo to zákonu nemožné a je to nemožné i nyní!!!
- Ale právě proto je to na nás, kteří žijeme s Ježíšem Kristem, my v něm a On v nás skrze svého Ducha: "a aby tak spravedlnost požadovaná zákonem byla naplněna v nás, kteří se neřídíme svou vůlí, nýbrž vůlí Ducha." (v.4) - a to je pokračující víra, denně znovu v Kristu a Kristus ve mně - živý vztah s Ježíšem, na modlitbách, skrze obživené slovo Písma, v obecenství s druhými Božími dětmi (to zůstává jako na začátku života víry), ale stále dál, znovu, nově, obživeně - jen v Kristu - na každý den!
2. Obživováni Duchem
- Musíme být znovu obživováni Duchem - (v.11) - stále obživováni, každý den - uschopňováni k životu podle Boha a s Bohem.
- Mám za to, že se tu nemluví o budoucím vzkříšení, ale Pavlovi tu jde o praktickou věc nyní, na každý den!!!
- Určitě jste slyšeli někoho někdy říkat: "Já jsem úplně mrtvej (grogy)"
- A je to pravda - tak nás ubíjí naše hříšná přirozennost. Ale pro Boží dítě je to jen další důvod (připomenutí) nechat se znovu obživovat Duchem Božím. C. C.Smrt nebo život
- Ztrácíme-li tento živý vztah s Kristem, je naše víra mrtvá, projevuje se jen smrtelné tělo, ztrácíme duchovní rozměr, jdeme zpátky, nemáme duchovní vidění, nerozpoznáváme, neneseme ovoce, žijeme znovu podle těla.
- Je to pro tu nás znovu k povzbuzení, k živému každodennímu obecenství s Ježíšem. Bez něho totiž spějeme ke smrti.
- Není to jen o tom, že to je někdy zápas, že bychom rádi něco udělali, ale pro Krista to neuděláme, nebo se nám něco nechce, ale nekonec to uděláme (to může být třeba jen boj s obyčejnou leností či ctižádostí).
- Je to o tom, že bez živého vztahu s Ježíšem nejsme schopni naplňovat Boží požadavky (tím nemyslím Desatero), nejsme schopni jít za ním, nejsme schopni rozpoznat dobré od špatného, nemůžeme vést druhé, nemůžeme být svědky o něm, nejsme duchovně živí!
- A toto vše se děje jen skrze Ducha svatého!
3. Ovoce víry
- Podívejme se na výsledky našeho života, na ovoce podle toho to poznáme - odpovídá ovoce našeho života ve svých jednotlivých oblastech i v celku - životu a pokoji, nebo tu vidíme spíše žeň smrti? (v.6)
- Můžeme si říkat co chceme, ale ovoce to ukáže v pravém světle. Kde je život z Boha, z jeho Ducha v Kristu, tam je život a pokoj, kde je život z naší lidské přirozennosti, tam se prosazuje smrt - byť postupná!
- To co si Izrael vyvolil (5Moj 30) my si vlastně v určitém smyslu znovu volíme každý den - "předložil jsem tidnesživot a dobro i smrt a zlo." (5Moj 30,15)
- Nejde tu již o spasení, ale o náš duchovní život, o naše svědectví, o ovoce našeho života. Volíme si život (v Kristu), nebo smrt (žitou v těle). Nicméně, budeme-li si delší čas volit tělo a tak smrt, namísto Ducha a života, může nás to odvést úplně od Boha!
- 4. Husa nebo labuť
- Křesťan od nekřesťana se liší tím, že v něm přebývá Duch svatý. "Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho." "Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá." (v.9)
- Možná jsme si až příliš zvykli na pravidla lidská, že nám není vlastní spoléhat přímo na Ježíše, pěstovat s ním osobní vztah. Možná jsme podobni labuti, vychované mezi domácími husami.
- Je to problém naší mysli, našeho smýšlení - jako labuť, která vyrostla mezi domácími husami, si myslí, že je husa, a že neumí létat, že musí zůstat na dvorku, tlačit bláto, spořádaně papat a čekat, až skončí na pekáči.
- Až když uvidí hejno letících labutí, uvědomí si rozdíl. A může přijmout, že létat je pro ni přirozené.
Závěr:
Povzbuzuji nás tedy (sebe i vás), spolu s Pavlem, nechat se každý den oživovat Božím Duchem v důvěrném rozhovoru s ním, i skrze Písmo a přátelství s dalšími Božími dětmi.
Povzbuzuji nás k tomu roztáhnout křídla Ducha a rozletět se, kam nás PB povede! Vrhnout se do Ježíšovy náruče, nechat se jím přitisknout, pochovat, obnovit, a poslat do světa, nést dobrou zprávu o spasení, nejprve svým životem a bude-li to třeba, i svými slovy. Amen