Tento symbol hrál významnou úlohu v mýtech o stvoření světa v Číně. Dle jedné verze těchto mýtů byla na počátku světa jen prastará mlha (beztvarý mlhovitý prostor) a nic víc. Z této mlhy se jednoho dne vynořily dvě kosmické síly. Mýty nepopisují jakým způsobem došlo k tomuto vynoření, nepopisují jestli k němu došlo po nějakém třesku, výbuchu, pádu kosmického tělesa. Mýty se pouze omezují na to, že se najednou vynořily tyto dvě síly.
V této době ještě neexistoval ani vesmír. Ten vzniká až po "příchodu" těchto dvou sil, kterým se říká Jin a Jang. Jin je silou chladnou, stinnou, těžkou a pasivní.. Jang je silou světlou, horkou, slunečnou a aktivní. Vzájemným působením těchto dvou sil vzníká postupně vesmír. Pak se objevuje obloha, kterou podpírají dvě mohutné hory či dva mohutné pilíře. (viz poznámka *1) Postupně (opět vzájemným působením Jinu a Jangu) vzniká jaro, léto, podzim a zima, jako čtyři roční období. V další fázi mýtu vytváří síla Jang slunce a taktéž oheň. Síla Jin vytváří měsíc a přináší na zemi vodu. Hvězdy vznikají až po slunci a měsíci a jsou vytvořeny taktéž silou Jin. Lidé a zvířata se též jako síly Jin a Jang vynořují z prastaré mlhy.
CHAOS, BŮH CHUN-TUN A VZNIK SVĚTA
Další mýtus o stvoření byl sepsán ve čtvrtém století před naším letopočtem. Napsal ho údajně filozof a taoista Čuang Ce a je uveden v jeho knize Čuang. Dle tohoto mýtu je na počátku jen chaos. Chaosu vládne bůh chaosu Chun - tun. Krom něho mýty popisují další dva bohy: Jeden vládne vodám na jihu a další vládne vodám na severu. Tito bohové navštěvují často boha Chun - tuna a ten je hostí. Bůh Chun - tun je znázorňován jako postava, která nemá v hlavě žádné otvory a proto nemůže dýchat - přesto žije. Taktéž je znázorňován jako podivné zvíře, které má šest nohou (tři páry) a čtyři křídla (dva páry) a nemá žádnou hlavu. Ač nemá oči tak vidí, ač nemá uši tak slyší. Bůh moří severu a bůh moří jihu se chtějí bohu chaosu odměnit za jeho pohostinnost. Tak se rozhodnou, že mu darují (či vytvoří) otvory na obličeji.
Prvého dne mu darují jedno oko.
Druhého dne mu darují druhé oko.
Třetího dne mu darují jedno ucho.
Čtvrtého dne mu darují druhé ucho.
Pátého dne mu darují půl nosu a jeden otvor v nose.
Šestého dne mu darují druhou půlku nosu a otvor v nose.
Sedmého dne mu chtějí darovat ústa, ale bůh Chun - tun sedmého dne zemřel.
Druhého dne mu darují druhé oko.
Třetího dne mu darují jedno ucho.
Čtvrtého dne mu darují druhé ucho.
Pátého dne mu darují půl nosu a jeden otvor v nose.
Šestého dne mu darují druhou půlku nosu a otvor v nose.
Sedmého dne mu chtějí darovat ústa, ale bůh Chun - tun sedmého dne zemřel.
Jiná verze tohoto mýtu:
Prvého dne mu darují jedno oko.
Druhého dne mu darují druhé oko.
Třetího dne mu darují jedno ucho.
Čtvrtého dne mu darují druhé ucho.
Pátého dne mu darují ústa..
Šestého dne mu darují půl nosu a jeden otvor v nose.
Sedmého dne mu chtějí darovat druhou půlku nosu, ale bůh Chun - tun sedmého dne zemřel.
Prvého dne mu darují jedno oko.
Druhého dne mu darují druhé oko.
Třetího dne mu darují jedno ucho.
Čtvrtého dne mu darují druhé ucho.
Pátého dne mu darují ústa..
Šestého dne mu darují půl nosu a jeden otvor v nose.
Sedmého dne mu chtějí darovat druhou půlku nosu, ale bůh Chun - tun sedmého dne zemřel.
V okamžiku smrti boha chaosu Chun - tuna přestává svět ovládat chaos a začíná stvoření a život na této planetě.
OBR PCHAN KUA A VZNIK SVĚTA
Další verze o tom, jak vznikl svět, popisuje to, že na počátku byl jen jeden polobůh, který byl obrem a jmenoval se Pchan Kua. Když Pchan Kua začal umírat, tak se stalo toto:
Z jeho dechu vznikl vítr a obloha.
Z jeho hlasu vznikla bouře.
Z jednoho jeho oka vzniklo slunce.
Z druhého jeho oka vznikl měsíc.
Z jeho rukou a nohou vznikly hory.
Z jeho masa vzniknul povrch země.
Z jeho krve, slin a moči vznikla voda v podobě deště a ten dal vzniknout potokům, rybníkům, řekám a mořím.
Hmyz, který lezl po jeho mrtvém těle, se proměnil v první lidi. Je to dost podivná představa, že člověk vznikl z hmyzu.
BOHYNĚ NU KUA A VZNIK ČLOVĚKA
Další příběh o tom, jak vzniklo lidstvo, má jistou podobnost s mýty starého Egypta, kde člověka vytvořil na hrnčířském kruhu bůh Chnum. Bůh Chnum, který dle mýtů uměl dobře pracovat s hlínou, se ujal úkolu stvořit lidstvo a vložil kus hlíny na hrnčířský kruh. A tak vznikl první člověk. Údajně ho tato práce tolik zaujala, že si začal pohrávat a tvořit i jiné tvary. A tak prý vznikl první pták, první ryba a další živočichové. Podobně je to i v mýtech staré Číny, ale místo boha zde máme bohyni. Mýtus popisuje bohyni Nu Kua, která je původně hrnčířka a tak se ujala "výroby" člověka. Toho "vyrobila" ze žlutého jílu a z bahna. Lidé ze žlutého jílu patří k vládcům a boháčům. Lidé z bahna patří k chudákům a otrokům.
Poznámky k textu:
(*1) Anne Birrellová se ve své knize "Čínské mýty" pozastavuje nad podobností obrazu světa ve staré Číně a kosmologií starého Egypta. Ve své úvaze se domnívá, že (cituji): "... nejspíš zrcadlí přenos kultury z Egypta přes střední Asii."
Připravil Jaroslav Demeter Ptáček
Použitá literatura:
Anne Birrellová: Čínské mýty (Levné knihy KMa 2006);
Bogun, Straet: Lexikon ezoteriky (Volvox Globator 2001);
Ervín Hrych: Velká kniha bohů a bájných hrdinů (Regia 1999);
George Hart: Egyptské mýty (Levné knihy KMa 2006).