biblické texty:
Izajáš 58,1-12
"1 "Volej z plna hrdla, bez zábran! Rozezvuč svůj hlas jako polnici! Mému lidu ohlas jeho nevěrnost, domu Jákobovu jeho hříchy. 2 Den co den se mne dotazují, chtějí poznat moje cesty jako pronárod, jenž koná spravedlnost a řád svého Boha neopouští; na spravedlivé řády se mě doptávají, chtěli by mít Boha blízko. 3 »Proč se postíme, a nevšímáš si toho? Pokořujeme se, a nebereš to na vědomí.« Právě v den, kdy se postíváte, hovíte svým zálibám a honíte všechny své dělníky. 4 Postíte se jenom pro spory a hádky, abyste mohli svévolně udeřit pěstí. Nepostíte se tak, aby bylo slyšet váš hlas na výšině. 5 Což to je půst, který si přeji? Den, kdy se člověk pokořuje, kdy hlavu sklání jako rákos, žínici obléká a popelem si podestýlá? Dá se toto nazvat postem, dnem, v němž má Hospodin zalíbení? 6 Zdalipak půst, který já si přeji, není toto: Rozevřít okovy svévole, rozvázat jha, dát ujařmeným volnost, každé jho rozbít? 7 Cožpak nemáš lámat svůj chléb hladovému, přijímat do domu utištěné, ty, kdo jsou bez přístřeší? Vidíš-li nahého, obléknout ho, nebýt netečný k vlastní krvi? 8 Tehdy vyrazí jak jitřenka tvé světlo a rychle se zhojí tvá rána. Před tebou půjde tvá spravedlnost, za tebou se bude ubírat Hospodinova sláva. 9 Tehdy zavoláš a Hospodin odpoví, vykřikneš o pomoc a on se ozve: »Tu jsem!« Odstraníš-li ze svého středu jho, hrozící prst a ničemná slova, 10 budeš-li štědrý k hladovému a nasytíš-li ztrápeného, vzejde ti v temnotě světlo a tvůj soumrak bude jak poledne." 11 Hospodin tě povede neustále, bude tě sytit i v krajinách vyprahlých, zdatnost dodá tvým kostem; budeš jako zahrada zavlažovaná, jako vodní zřídlo, jemuž se vody neztrácejí. 12 Co bylo od věků v troskách, vybudují ti, kdo z tebe vzejdou, opět postavíš, co založila minulá pokolení. Nazvou tě tím, jenž zazdívá trhliny a obnovuje stezky k sídlům."
Jakubův list 1,26-27
"26 Domnívá-li se kdo, že je zbožný, a přitom nedrží na uzdě svůj jazyk, klame tím sám sebe a jeho zbožnost je marná. 27 Pravá a čistá zbožnost před Bohem a Otcem znamená pamatovat na vdovy a sirotky v jejich soužení a chránit se před poskvrnou světa."
Úvod:
Možná se vám může zdát divné v den díkůvzdání za úrodu mluvit o půstu. Má to nějakou souvislost? Jak si to vyložit? Brzy uvidíme.
I. Poselství Izajáše
A. Doba
- Podobně jako my dnes, i Židé, kterým píše prorok Izajáš tyto verše, žili v podstatě v blahobytu.
- Žili si velice dobře, žili v době prosperity a blahobytu.
- My jsme na tom podobně. Někdo má sice víc než jiní, ale většinou si žijeme velice dobře. Kdo tomu nevěří, ať se podívá jen pár set kilometrů na východ či na jih.
- Tak tomu bylo i s adresáty těchto slov. Bůh se o ně staral, za to mohli být vděčni, rozhodně neměli nouzi.
- Co však je více trápilo, bylo to, že byli v Babylonském zajetí. Ano, této generaci patří tato slova, i když prorok žil o mnoho let dříve.
B. O pravé zbožnosti
- Naše dnešní verše se týkají otázky opravdové zbožnosti. Týká se to tu předně půstu a modliteb, ale vlastně celé zbožnosti.
- Zaznívá tu výtka, že se ze zbožnosti vytratila opravdovost a skutečný smysl, a že zbyly jen formy.
- Dokonce je tu vidět, že opravdové jednání věřících bylo v naprostém rozporu s tím, za co se modlili a postili.
- Prorok dostává nařízení, aby rozezvučel svůj hlas a naplno ohlásil lidu nepravosti a hřích, aby odhalil pravý stav jejich vztahu s Bohem (v.1).
- Navenek se všechno dělo jak mělo, ale uvnitř bylo úplně něco jiného.
- Také nám může hrozit, a hrozí, že zachováme formy, ale naše srdce bude nedotčeno, a i náš denodenní život bude Bohem netknutý.
- Sejdeme se při díkuvzdání, abychom byli vděčni Bohu za jeho dary, nejen hmotné, vše může být připraveno, výzdoba, písně, kázání, ale může to být jen forma, nikoliv život, opravdová bohoslužba srdce!
- Jsme opravdu Bohu vděčni za jeho dílo v našich životech, za jeho péči o nás, za jeho milost prokázanou v PJK?
- Projevuje se to opravdově v našem životě? Jaké místo v něm má Pán Ježíš?
C. Rozpory zbožnosti a života
- V našich verších jsou jasné rozpory v pohledu lidí a pohledu Božím na jejich zbožnost.
- Na jedné straně slyšíme úžasně zbožná slova a zbožné úmysly "Den co den se mne dotazují, chtějí poznat moje cesty jako pronárod, jenž koná spravedlnost a řád svého Boha neopouští; na spravedlivé řády se mě doptávají, chtěli by mít Boha blízko." (v.2).
- Jak zbožně a čistě to zní!
- Potom je tu ale něco podezřelého, když vyčítají Hospodinu, že nedbá na jejich prosby a posty: " »Proč se postíme, a nevšímáš si toho? Pokořujeme se, a nebereš to na vědomí.«" (v.3a). Není v tom nějaký rozpor a také nevděčnost?
- Na druhé straně musí v tom samém verši zaznít Boží pohled, ten opravdový, spravedlivý: "Právě v den, kdy se postíte, hovíte svým zálibám a honíte všechny své dělníky. Postíte se jenom pro spory a hádky, abyste mohli svévolně udeřit pěstí. Nepostíte se tak, aby bylo slyšet váš hlas na výšině." (v.3b-4)
- Bůh musí prohlásit, že toto není pravá zbožnost, kterou si přeje (v.5).
D. Pravá zbožnost
- Pak tu čteme, jak si Bůh představuje opravdovou zbožnost. "Zdalipak půst, který já si přeji, není toto: Rozevřít okovy svévole, rozvázat jha, dát ujařmeným volnost, každé jho rozbít? Cožpak nemáš lámat svůj chléb hladovému, přijímat do domu utištěné, ty, kdo jsou bez přístřeší? Vidíš-li nahého, obléknout ho, nebýt netečný k vlastní krvi? (v.6-7) " a "Odstraníš-li ze svého středu jho, hrozící prst a ničemná slova, budeš-li štědrý k hladovému a nasytíš-li ztrápeného, ... (9b-10a).
- Mluví se tu o péči o potřebné a také o vzájemných vztazích. Myslím na to ve dvojím smyslu. Jsou dnes jistě i lidé potřební po té fyzické stránce. A těm je třeba pomoci!
- Způsobů, jak jim pomoci je více. Od sbírek, zřizování různých zařízení, až po osobní nasazení a péči. To dělejme, bude toho potřeba více a více.
- Mám ale na mysli i druhý význam těchto slov. Je dnes tolik potřebných v té duchovní oblasti. Vzpomeňme na verše: "Rozevřít okovy svévole, rozvázat jha, dát ujařmeným volnost, každé jho rozbít." (v.6)
- V tom myslím máme veliký dluh, jednak k těm, kteří neznají PJ, ale bohužel i k těm, kteří jej znají a které máme vést ke zralosti v Kristu, ať už jsou jakéhokoli věku: "nebýt netečný k vlastní krvi" (v.7c) - k Boží rodině.
- Jak blízko je nám zákonictví a útlak, povyšování se nad druhé - jak to čteme i ve v. 9b "hrozící prst a ničemná slova".
- No, a bylo by jistě špatné děkovat Bohu za vše co nám dal a dává, a vyjmout z toho evangelium, dobrou zprávu pro každého kdo věří.
- Evangelium máme předávat všem duchovně hladovým, všelijak trápeným, zajatým a obtíženým různými jhy dnešní doby.
- Vždyť největší Boží dar je to, že dal svého jednorozenného Syna, Pána Ježíše Krista, aby každý kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.
II. Zaslíbení
A. Obrat
- V obojím tomto smyslu, jak ve fyzickém, tak duchovním (jde to ruku v ruce), však nastává obrat, pokud by Izraelci takto jednali. (v.8-9a. 10b; 11-12 číst)
- O tom, co se pak bude dít, jak za nimi bude Hospodin stát a žehnat jim, je ještě více veršů než předtím o jejich nepravosti a pokrytectví.
- Je to úplná báseň, symfonie Boží přízně. Čiší z toho Boží radost nad takovým jednání, i když tím své děti napomíná. Tolik si přeje, aby takto žili. Přeje si to i u nás! Pán Bůh si přeje i nám takto žehnat, velice po tom touží!!!
B. Užitky
- Hospodin slibuje okamžitou odpověď modliteb, ozdravení na duchu i na těle, neustálou přítomnost Boží slávy a moci v našich životech - celý život se tak prosvětlí.
- Slibuje také péči o všechny potřeby, i přes nepřízeň okolností. Nepřízeň může přijít nato tata, vždyť sledujeme co se děje ve světě.
- Slibuje obnovené vztahy, dobré ovoce našeho snažní, naplnění poslání.
- A dále, a to muselo znít zajatcům v Babylonu nejúžasněji. "Co bylo od věků v troskách, vybudují ti, kdo z tebe vzejdou, opět postavíš co založila minulá pokolení." (v.12a)
- A na závěr krásný obraz! Přál bych si, aby toto mohlo o nás platit: "Nazvou tě tím, jenž zazdívá trhliny a obnovuje stezky k sídlům." (v.12b)
- Co z toho prožíváme? …Není něco špatně? … Nezvykli jsme si už na něco?
C. Boží rozhořčení a láska
- V tomto oddíle zaznívá velice ostře Boží rozhořčení nad nepravostí a hříchem, nad povrchní zbožností.
- Zaznívá i k nám a právem to v nás vzbuzuje znepokojení a tlak. Každá zbožnost, která je jen formou a nenese ovoce, je jen těžko oslavou Boha a vděčností za jeho dobrotu, těžko je díkuvzdáním.
- Na druhou stranu tu zaznívá úžasná symfonie o ovoci pravé zbožnosti, která myslí jak na fyzické, tak na duchovní potřeby druhých a chodí s opravdovým srdcem před Bohem. K tomu jsme všichni zváni v Pánu Ježíši Kristu. PB nás znovu láká blíže k sobě v Pánu Ježíši Kristu.
- Co všechno máme v Pánu Ježíši, kolik jsme toho s ním prožili?
- Z čeho všeho nás vytáhl a čím vším nás obdaroval? Jak mu za to vzdáváme díky - dnes v den díkuvzdání, ale i každý jiný den?
- Jaká je naše každodní zbožnost? Není přeci jen příliš formální? Je mi Ježíš blízko, tak jako napočátku mého života víry? Nebo jsem ho něčím odehnal? Držím si od něho odstup, aby mi příliš nemluvil do života? To jsou závažné otázky plynoucí z dnešního textu.
Závěr:
Jako církev tu nejsme jen pro sebe, ale i pro druhé, abychom dosvědčovali Boží svatost - to znamená jeho charakter! Jak jeho nenávist k hříchu, tak jeho lásku k hříšníkům.
Tak máme Bohu vzdávat chválu a dík. Jsme tu k oslavě jména Ježíš. Apoštol Petr píše: "Vy však jste `rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu´, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla." (1Pt 2,9)
Máme hlásat jeho mocné činy, nést evangelium - slovy, ale především činy, celým svým životem - nelze to o d sebe oddělovat! To bude to pravé díkuvzdání!
A mnozí se k nám s díkuvzdáním přidají.
Amen
Roman Cimbulka