Před časem jsem četl část listu apoštola Pavla do Říma:
"7 Proto přijímejte jeden druhého, tak jako Kristus k slávě Boží přijal vás.
8 Chci říci: Kristus se stal služebníkem židů, aby ukázal Boží věrnost a potvrdil sliby, dané otcům,
9 a pohanské národy aby slavily Boha za jeho slitování, jak je psáno: `Proto vzdám tobě chválu mezi národy a jménu tvému žalmy zpívati budu.´
10 A dále je řečeno: `Radujte se, pohané, spolu s jeho lidem.´
11 A opět: `Chvalte Hospodina všichni národové a vzdej mu chválu lid všech zemí.´
12 A Izaiáš k tomu říká: `Přijde potomek Isajův, povstane, aby vládl národům, v něj budou pohané doufat.´
13 Bůh naděje nechť vás naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, aby se rozhojnila vaše naděje mocí Ducha svatého." (Ř 15,7-13)
Pavel tady píše důležitou a snad až výbušnou věc. Píše, že PB v Kristu Ježíši dal spásu (záchranu - pro teď i na věčnost) jak pro židy, tak i pro ty, kteří nejsou z vyvoleného národa a kterým židé říkají pohané. Spása pro židy i pohany v Kristu - to je Pavlovo téma!
Židům je Ježíš ukázkou Boží věrnosti, potvrzením slibů daných už před mnoha a mnoha lety jejich praotcům od Abrahama dál (v.8).
Pohanům je Ježíš pobídkou k oslavě, slavení, Boha za jeho slitování, když z Boží milosti vzal Ježíš naše hříchy na sebe a nesl náš trest za ně na místo nás (v.9).
Verše 9b-12 jsou pak citacemi zaslíbení Starého zákona, která se naplnila v Ježíši - jak to Pavel předtím psal.
A na konec je tu 13. verš, který je vlastně požehnáním. Bůh je v Kristu radostí, pokojem ve víře a hojnou nadějí v moci Ducha svatého. To vše je k dispozici každému, kdo přijmá Krista Ježíše jako spásu od Boha, ať je to žid či pohan! Díky Bohu!!!
A tak, když Bůh takto v milosti a se slitováním, v lásce přijal mě, jak mohu jednat jinak s druhými lidmi? Musím je přeci přijímat tak, jako Bůh v Kristu přijal mě, jinak bych popíral to co pro mě Bůh ze svého velikého slitování udělal v Ježíši Kristu. (v.7)
Roman Cimbulka
Mladá Vožice 13.11. 2008