Úvod:
Toto podobenství, tento dnešní text, vlastně už vůbec nemusím vykládat, protože je tu zároveň i vyloženo, a to dokonce tím nejlepším vykladačem - samotným Pánem Ježíšem. To jsem si dnes vybral dobrý text ke kázání! :-)
Známé podobenství
Známé podobenství?
- Když jsem si toto podobenství přečetl, nechtělo se mi kázat na tento text, vždyť je přeci tak známý, už tomu všichni dobře rozumíme.
- Potom jsem si uvědomil, že právě ony chronicky známé texty chápeme často jen povrchně, a už dlouho jsme nad nimi nepřemýšlely dohloubky.
- Navíc do shromáždění stále přibývají noví a noví lidé, kteří o tomto podobenství ještě nebyli vyučováni.
Nejen o nevěřících
- Zdá se mi, že jsme s tímto podobenstvím až příliš rychle hotovi, jako by nám nemělo co říci.
- Neměli by nás napadat otázky typu: "Do jaké skupiny skutečně patřím? Už se to dostatečně projevilo? Nepatřím náhodou do třetí předposlední, nebo druhé skupiny? Už je to dost dlouho na to, aby se to u mě všechno dostatečně projevilo? Nebudu překvapen (příjemně/nepříjemně)?"
- Je to opravdu podobenství o těch špatných nevěřících a dobrých křesťanech? Všimli jsme si, že tři ze čtyř skupin v podobenství se týkají věřících, nejen ta poslední? Tři skupiny jsou o těch, v kterých slovo něco způsobilo, ale...
- Tři ze čtyř o věřících
- Křesťané nejsou vždy jen ta dobrá půda! Často jsme i onou skálou a nebo (příslovečnou růží) mezi trním.
- Vlastně jen první skupina jsou ti, kdo neuvěřili, a nejsou tak jistě zachráněni.
- Druhá, třetí a čtvrtá skupina jsou lidé věřící, byť někteří jen na čas, a někteří bez ovoce.
- Ale jak dlouhé je ono načas (v.13), a do kdy až se má nést ovoce (v.15)?
- Myslím, že PJ nepředpokládal, že jeho posuchači jsou jenom ti co neuvěří či odpadnou, a že jen dvanáct učedníků jsou tou dobrou půdou. Jistě byli mezi posluchači i ti, kteří se dříve či později staly křesťany.
- Podobenství pro nás
- Často mě napadá otázka: "Máme uši k slyšení?" (v.8) Čemu z tohoto podobenství bychom rozuměli, pokud by nepokračovalo Ježíšovým výkladem, Jeho vysvětlením?
- Zamýšlíme se nad tímto podobenstvím, do jaké skupiny patříme? Nebo jsme se rovnou ohodnotili jako ta dobrá půda? Podle čeho tak soudíme?
- Zažili jsme již tlak všech těchto okolností (ďábla, který bere; různě silné pokušení; starosti, vábivost majetku, rozkoše života)? Jak jsme na ně reagovali? Co když přicházejí znovu a do trochu jiných okolností?
- Jsme opravdu ti "kteří uslyší slovo, zachovávají je v dobrém a upřímném srdci a s vytrvalostí přinášejí úrodu" (v.15)?
- Myslím, že jsme velice rádi, když učedníci přišli za PJ a On učedníkům vyložil toto podobenství.
- Toto podobenství není napsáno jen proto, abychom věděli, co a jak PJ tehdy vyučoval, ale je vlastně i pro nás. A zase nejen pro to, abychom se jako věřící cítili polichoceni tím, že jsme my ti dobří a ostatní, ti nevěřící, jsou ti špatní.
- "Kdo má uši k slyšení, slyš!" - to je slyšení ve víře. Jde o určité tajemství.
- Ti kdo znají PJ a chodí s ním, ti mohou rozumět i tomuto tajemství, pochopení (hlubší vhled) přichází s následováním Pána Ježíše.
Rozsévání
- Naše rozsévání
- Říkáme tomoto podobenství, že je o rozsévači, i když je spíše o druzích půdy a o moci semene (slova). Kdo je ten rozsévač? Kde rozsévá?
- Na každém shromáždění vlastně probíhá takovéto rozsévání, vždy, když zní Boží slovo, probíhá rozsévání, dokonce často i beze slov. PB je v prvé řadě tím, kdo rozsévá!
- K jakému druhu půdy se řadíme při poslechu na našich shromážděních? Necháme tomu Zlému prostor, aby nám kradl Boží slovo ze srdce?
- Necháváme Boží slovo dostatečně zakořenit, aby nám je pokušení nevzalo?
- Nebo přemýšlíme během kázání o našich všemožných starostech, radostech, rozkoších života, které Boží slovo v nás dusí?
- A co vlastně o tomto říká náš každodenní život? Co by řekly naše děti, manželé - manželky, rodiče, naši sousedé, spolupracovníci, spolužáci? Do které skupiny by nás zařadili?
- Křesťané rozsévači
- Kdo a jakým způsobem rozsévá slovo?
- Ano, slovo je od Boha, zrno je od Boha. Bůh sám je ten největší a hlavní rozsévač. Ale co třeba při bohoslužbách, nerozsévá se tam? Není tedy i ten kdo káže také, samozřejmě z Božího pověření, rozévač?
- Ale nejen kazatelé, vlastně každý věřící, každý, i ten "nejmenší", křesťan je takovým rozsévačem, jednak svými slovy, ale především svými postoji, svým životem.
- Rozséváme, budou moci lidé reagovat na rozseté slovo? Jistě ano! Ale jak!
Dobrá půda
Semeno v dobré půdě
- Jak je popsaný ten, který nese ovoce, to semeno v dobré půdě? Jsou to ti, kteří "uslyší slovo, zachovávají je v dobrém a upřímném srdci a s vytrvalostí přinášejí úrodu" (v.15)
- slyší slovo; zachovává je v srdci; dobré a upřímné srdce; je vytrvalý.
- To je vlastně souhrn toho, co chybělo těm předešlým třem skupinám.
- Slyší Slovo
- Nejde tu o to, jestli naše sluchové orgány zaznamenají zvuk slova.
- Slovo má autoritu. Jde o to, jestli se pod jeho autoritu stavíme, jestli ji uznáváme. Jestli se na ně zaměříme, otevřeme se slovu.
- Souvisí to právě s naším srdcem. Jestli slovo proniklo do našeho srdce.
- To právě chybělo těm prvním, označeným, jako podél cesty. Nevěnovali tomu svou pozornost. Nenechali slovo proniknout do srdce.
- Slovo v srdci
- Zachovávat slovo v srdci je moc důležité. Ochraňovat je tam, podržet si je.
- Také to, jaké naše srdce je, má velký vliv. PJ říká, že slovo se uchovává v dobrém a upřímném srdci.
- Dobré srdce je to, které má na mysli právě dobré. Není zaměřeno ke zlému. Naopak se upíná k dobrému a sytí se dobrým.
- A neméně důležitá je i upřímnost. Skrýváním se naše srdce ničí, kazí. Na místě je tu otevřenost.
- Tak to bylo s trním v životech té třetí skupiny. To špatné uvnitř, co si chtěli ponechat spolu s dobrým, udusilo to dobré i to nejlepší.
- Vytrvalost- Vytrvalost navazuje na zachovávání slova v srdci. Je opravdu potřeba vytrvalosti, nestačí, že jsme dříve zachovávali slovo v srdci, důležité je vytrvat, určující je aktuální stav, vytrvat teď, ještě chvilku, dnes! Dnes je den spásy! (2Kor 6,2)
- V životě jsou různá období a různé fáze. Každá je jinak náročná. A navíc je máme každý z nás v různém pořadí, a ještě každý různá.
- Je potřeba vytrvat i v těch fázích obtížných.
- Právě vytrvalost scházela těm, u kterých padlo zrno na skalnatou půdu. Nevytrvali!
- Shrnuto znovu: slyší slovo; zachovávají slovo srdci; v dobrém a upřímném srdci; jsou vytrvalí - to jsou podmínky pro vzklíčení semene a pro hojnou úrodu.
Semeno
- Živé semeno a podmínky pro růst
- Tím se dostáváme k semenu - ke slovu - je jím Boží slovo a to, co v nás Boží slovo mocně vypůsobilo.
- Semeno je živé, mocné, má moc od Boha, je to Boží dynamis (dinamit - J. Dohnal), musí být zaseto, aby mohlo vzrůst, ale užitek je potom mnohonásobný (až 100 násobný).
- Úroda
- Semeno jakoby umírá v dobré půdě, ale náhle je tu nový život, mocný mnohonásobný, Boží!
- To je vlastně důležité poselství tohoto podobenství. Je mnoho nepřátel a mnoho překážek pro slovo, ale je tu jedna jistota, která je zatím skrytá ale mocně působí. V tom je to tajemství jen pro ty, kdo mají uši k slyšení!
- Úroda určitě bude, a to 30, 60, 100 násobná. PB dosahuje svého cíle - jde tu o Boží království.
- Nelehký a zdánlivě beznadějný úkol rozsévače X jisté sklizni a Božímu vítězství.
Závěr:
Jak je Bůh dobrý! Nezakrývá nám těžkosti, ale ujišťuje nás o výsledku, o vítězství Jeho, Božího, království. V Pánu Ježíši jsme zvítězili i my! Díku mu za to!
Amen